Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1380/2017

23 Cdo 1380/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. Č., IČO 42718104, zastoupeného Mgr. Richardem Polmou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Křížkové schody 67, PSČ 293 01, proti žalovanému T. B., IČO 47142227, zastoupenému Mgr. Pavlem Mařanem, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Nerudova 691, PSČ 293 01, o zaplacení částky 91 990 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č. j. – 128, takto:

Dovolání žalobce (ke kterému se vyjádřil žalovaný) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č. j. -128, není přípustné podle

Dovolatel spatřuje přípustnost svého dovolání ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla soudy řešena. Touto otázkou podle dovolatele je, zda je za situace již zahájeného důkazního řízení před soudem prvního stupně možno žalobce vyzvat postupem podle k odstranění údajných vad žaloby, či nikoliv. Podle žalobce byl navíc jeho žalobní návrh určitý a srozumitelný, o čemž svědčí jednak skutečnost, že soud prvního stupně vydal ve věci meritorní rozhodnutí ze dne 15. srpna 2014, což by nebylo možné, pokud by žalobní návrh nebyl od samého počátku srozumitelný a určitý, a jednak skutečnost, že žalovaný uplatnil v tomto řízení námitku započtení svého nároku vůči nároku žalobce, což by jistě též nebylo možné, pokud by žalovaný nepochopil, jaký nárok žalobce uplatňuje.

Podle žalobce nepostupoval soud prvního stupně správně podle zákona, „když nesprávně aplikoval v průběhu již čtyřletého probíhajícího soudního sporu po zrušení již vyneseného rozsudku odvolacím soudem“. Soud podle žalobce nemůže po částečném dokazování a vydání meritorního rozsudku postupovat podle a žalobní návrh odmítnout, nýbrž má postupovat podle V tomto smyslu podle dovolatele i odvolací soud nesprávně aplikoval předmětné zákonné ustanovení a dal pokyn soudu prvního stupně k tomu, aby postupoval podle

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým odmítl žalobu dovolatele pro neodstranění vad podání. Žalobce byl soudem prvního stupně podle vyzván k tomu, jaká konkrétní tvrzení a jaké důkazní návrhy by měl žalobce doplnit a k doplnění žaloby mu byla stanovena přiměřená lhůta. Žalobce však na tuto výzvu nereagoval ani ve stanovené lhůtě, ani později.

Podle předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Namítal-li žalobce, že se odvolací soud dopustil jednání, které odporuje zákonu ( ) a současně spatřoval splnění podmínky přípustnosti dovolání v tom, že před dovolacím soudem nebyla řešena otázka procesního práva spočívající v posouzení, zda lze aplikovat postup podle poté, co soud prvního stupně provede částečné dokazování a vydá rozhodnutí ve věci samé (meritorní rozhodnutí), nelze mu dát za pravdu.

Dovolací soud takový postup ve své rozhodovací praxi opakovaně připustil či jej v některých případech výslovně nalézacím soudům sám uložil.

V rozsudku ze dne 21. listopadu 2012, sp. zn. , Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že meritorně rozhodl o žalobě, která byla neurčitá (přičemž žalobce v tomto případě ani nevyzval podle k odstranění vady podání). Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení s tím, že soudu prvního stupně uložil vyzvat žalobce ke konkretizaci jeho v žalobě nedostatečně vymezeného žalobního nároku. Obdobně postupoval Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 11. ledna 2001, sp. zn. .

V posuzovaném případě navíc nelze odhlédnout od toho, že už v řízení před soudem prvního stupně dne 16. července 2013 před vydáním meritorního rozhodnutí byl žalobce vyzván podle k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, na což však žalobce dostatečně nereagoval. Na vadnost svého podání byl žalobce následně upozorněn i ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 23. listopadu 2015 a následně byl k opravě svého podání vyzván opět soudem prvního stupně, a to usnesením ze dne 6. ledna 2016. Žalobce na žádnou výzvu soudu patřičně nezareagoval a žalobu o požadované údaje nedoplnil, pouze se dovolával domnělé nesprávnosti procesního postupu obou soudů.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání podle , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. dubna 2017

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu