Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 91/2017

28 Cdo 91/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců: a) T. Š., a b) J. Š., obou P., zastoupených JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Žižkov, Koněvova 2596/211, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO: 000 64 581, zastoupenému JUDr. Jiřím Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, o zaplacení 1 622 346 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2016, č. j. -256, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. srpna 2015, č. j. -188 (ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 12. listopadu 2015, č. j. -221), jímž byla zamítnuta žaloba, kterou bylo žádáno, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům částku 1 622 346 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (jíž žalobci požadují jako náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému užíváním pozemků p. č. 628/168 a p. č. 628/169 v k. ú. P. v jejich vlastnictví coby veřejného prostranství a staveb na nich postavených, a to za dobu od 2. 11. 2009 do 2. 11. 2011).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl, neboť není přípustné ( věty první , , ve znění pozdějších předpisů – dál jen „ “). Rozhodl tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu usnesení uvedených v a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení , neboť otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod k jinému posouzení této v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešené otázky.

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází z právního posouzení (jímž odvolací soud korigoval opačné závěry soudu prvního stupně, opírající se o obiter dictum nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. ), že za bezesmluvní užívání pozemků majících charakter veřejného prostranství přísluší vlastníku (zde žalobcům) náhrada ze strany obce a není-li poskytována, lze jí po obci vymáhat z titulu bezdůvodného obohacení. Takový závěr je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. ), jež je hodnocena jako ústavně konformní i aktuální rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. ).

Jakkoliv v obecné rovině nelze upřít jistou závažnost dovoláním dále akcentovaným okolnostem a na nich stavěným právním otázkám (o povaze nemovitostí, způsobu jejich užívání či určení subjektu povinného k jejich správě a údržbě – ve vazbě na zjištění, zda a v jakém rozsahu byl majetek svěřen do správy příslušné městské části), jde o argumentaci upínající se k otázkám, na jejichž řešení v současné fázi řízení kasační rozhodnutí odvolacího soudu založeno není (spočívá-li rozhodnutí na překonání závěrů plynoucích z obiter dicta nálezu Ústavního soudu sp. zn. , resp. na tom, že k posouzení dalších relevantních otázek, včetně určení pasivně legitimovaného subjektu k poskytnutí náhrady postrádá rozhodnutí soudu prvního stupně odpovídající skutková zjištění). Právě i pro posouzení těchto otázek (stejně tak jako otázky včasnosti uplatněného nároku, kterou odvolací soud prozatím ponechal stranou) je otevřen prostor v dalším řízení, v němž se soudy nižších stupňů – ve vazbě na učiněná skutková zjištění i argumentaci obou procesních stran – jistě budou zabývat i těmi otázkami, zda či v jakém rozsahu jsou pozemky vlastněné žalobci dotčeny místní komunikací (stavbou ve vlastnictví obce), zda jde o účelovou komunikaci [srov. , , , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů], nebo veřejné prostranství [ , o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů] a které mohou být významné pro posouzení, zda a jaká náhrada vlastníkům pozemků (jež zde nabyli vlastnictví odvozeně – koupí) skutečně náleží a případně kdo je povinen (v soudním sporu pasivně legitimován) k jejímu poskytnutí.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení tak rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ( , a , část věty před středníkem, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. května 2017

Mgr. Petr Kraus předseda senátu