Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 14/2017

32 Cdo 14/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. P. (dříve podnikatel,identifikační číslo osoby 12042404), zastoupeného JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lípová 1581/7, proti žalovanému A. U., se sídlem v Maršovicích 112, PSČ 468 01, identifikační číslo osoby 49076493,zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, o zaplacení 274 084 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 8. 2016, č. j. -469, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé není přípustné, neboť odvolací soud se v otázce právní kvalifikace žalobního nároku od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 78/2004“) – jak tvrdí dovolatel – neodchýlil.

V rozsudku R 78/2004 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil právní závěr, že je-li žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění, vycházející ze skutkového tvrzení, že na základě smlouvy o nájmu žalovaný užíval nebytové prostory a neposkytl za to žalobci smluvené protiplnění (nájemné), avšak podle názoru soudu je nájemní smlouva neplatná a jiný důvod užívání není tvrzen, není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok žalobce na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení. Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud rozhodl v rozporu s tímto judikátem, jestliže žalobou uplatněný nárok na zaplacení ceny díla neposoudil z důvodu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, pak při vymezení ohlášeného dovolacího důvodu patrně přehlédl, že podle posouzení soudů obou stupňů došlo mezi účastníky k uzavření ústní smlouvy o dílo (proti tomuto závěru dovolatel nejenže žádné námitky nevznesl, ale uzavření smlouvy o dílo ústní formou sám v dovolání potvrzuje) a tato smlouva nebyla shledána neplatnou. Převzal-li proto žalovaný jako objednatel od žalobce jako zhotovitele smluvní plnění (byť podle zjištění soudu prvního stupně, které odvolací soud převzal, předal žalovaný předmět díla zápisem dalšímu účastníku dodavatelského řetězce, aniž by bylo prokázáno, že žalobce jako zhotovitel předal předmět díla žalovanému), nemohl se tím žalovaný za situace, kdy byla právním důvodem případného plnění mezi účastníky smlouva, na úkor žalobce současně bezdůvodně obohatit. Za této situace soud neměl prostor k posouzení žalobního nároku z titulu bezdůvodného obohacení, jak se domnívá dovolatel.

Lze tedy uzavřít, že dovolatelem tvrzený předpoklad přípustnosti není v projednávané věci naplněn, neboť odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil, jestliže žalobní nárok neposoudil z důvodu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a jiný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu Nejvyšší soud neshledal.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle pro nepřípustnost odmítl.

Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích, tedy i ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Pokud dovolatel směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudem prvního stupně, nevyhovuje v této části požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v , neboť zcela postrádá jakoukoliv argumentaci, natož pak vymezení příslušné právní otázky ve smyslu V této části dovolání se tudíž nelze přípustností dovolání vůbec zabývat. Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), dovolateli uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle pro vady.

Dovolání ve zbývající části, v níž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů České republiky, není vzhledem k přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalovanému (11 761 Kč) a vůči České republice (8 102 Kč) byl žalobce zavázán, nepřevyšují částku 50 000 Kč. Nejvyšší soud proto dovolání v jeho zbývající části odmítl podle pro nepřípustnost. I kdyby však nebylo dovolání v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků, neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a vyjádření zástupce žalovaného zcela se míjející s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, nepovažuje dovolací soud za úkon potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva, za který by žalovanému náležela náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 5. 2017JUDr. Miroslav G a l l u spředseda senátu