Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5169/2016

22 Cdo 5169/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce F. K., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, proti žalovanému R. K., zastoupenému JUDr. Martou Štefkovou, advokátkou se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 81/5, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 30. 6. 2016, č. j. -284, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 6. 11. 2015, č. j. -261, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku st. par. č. 6 a na něm stojící budově, k pozemku st. par. č. 105 a na něm stojící budově bez č. p./č. e., k pozemku st. par. č. 145 a k pozemkům par. č. 36/1, 36/2, 37/1 a 37/3, všem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Velké Meziříčí, na listu vlastnictví č. 25 pro obec D. v., katastrální území D. v. u K. (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal budovu s pozemkem st. par. č. 6, pozemek st. par. č. 145, pozemek par. č. 36/1, pozemek par. č. 36/2 a části vyčleněné z původních pozemků par. č. 37/1 a 37/3, nově označené par. č. 37/3, 37/11 a 37/12 (výrok II.). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal budovu bez č. p./č. e. spolu s pozemkem st. par. č. 105, a části vyčleněné z původních pozemků par. č. 37/1 a 37/3, nově označené jako pozemky par. č. 37/1 a 37/13 (výrok III.). Výroky IV. a V. zřídil věcná břemena vedení dešťové kanalizace a vedení elektrické přípojky, výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výroky VII. a VIII. o vrácení zálohy.

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. -284, napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil (výrok I.) a změnil výroky o zřízení věcných břemen (výroky II. a III.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.) a vrácení zálohy na náklady znaleckého posudku (výrok V.).

Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalobce (dále také „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy. Proto na ně dovolací soud v souladu s odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolání je založeno na námitce, že soudy nerespektovaly zásadu účelného rozdělení nemovitostí, jestliže zvolily z původně tří uvažovaných variant rozdělení tu nejméně vhodnou.

Dovolací soud opakovaně konstatoval, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená; dovolací soud proto zpochybní úvahu odvolacího soudu jen tehdy, bude-li zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. , publikované v časopise Soudní rozhledy č. 12/2005, str. 451, nebo usnesení ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. ).

Variantu představovanou geometrickým plánem č. 301-177/2013 zvolily soudy zejména proto, že žalovanému zůstal skleník, který vybudoval a užíval; rovněž tato možnost nejlépe odpovídala hodnotě podílů účastníků. V ostatním soudy neshledaly významný rozdíl oproti variantě zakreslené v geometrickém plánu č. 256-767/2012.

Dovolací soud nepovažuje úvahy nalézacích soudů za zjevně nepřiměřené. Zvolené řešení odráží užívání skleníku žalovaným, zohledňuje velikost podílů a netvoří v poměrech konkrétní lokality výrazně nesourodé hranice. Obě varianty se liší jen přikázáním skleníku (a k němu přilehlé části pozemku) žalovanému, přičemž žádná jiná výhoda pro dovolatele z geometrického plánu č. 256-767/2012 nevyplývá. Co se týká přístupu přes pozemky par. č. 2190/2 a 2190/1, není mezi oběma variantami žádný rozdíl.

Jde-li o návrh dovolatele na přikázání části pozemku par. č. 37/1 podél sousedního pozemku par. č. 33, odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, proč toto řešení nepřijal: šíře pozemku mezi stodolou a sousedním pozemkem par. č. 33 neumožňuje zajistit průjezd výhradně přes pozemky účastníků (jak je patrné z výpisu z katastru nemovitostí, který je součástí spisu). Ostatně odůvodňuje-li dovolatel potřebu zachování této cesty účelným obhospodařováním hospodářských budov, dovolací soud připomíná, že na pozemcích dovolatele par. č. 37/3 a 37/11 se žádná hospodářská budova nenachází.

Přípustnost dovolání nezakládá ani údajný rozpor napadeného rozhodnutí s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. ). Z obsahu rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud při úvahách o možném rozdělení věcí zohlednil všechna relevantní kritéria, zejména polohu pozemků, jejich tvar, celkovou plochu a účelné využití nově vzniklých pozemků; svůj závěr také náležitě odůvodnil. Dovolací soud rozpor napadeného rozhodnutí se svojí ustálenou rozhodovací praxí neshledal.

Soud prvního stupně zohlednil také judikaturu dovolacího soudu, podle které při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí musí soud dbát o to, aby dělením nebyla podstatně snížena jejich hodnota (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); na základě znaleckého posudku přitom dospěl k závěru, že rozdělení nemovitostí nepovede k podstatnému snížení jejich hodnoty. Pokud dovolatel uvedený právní závěr nezpochybnil v odvolacím řízení a napadá jej až nyní v řízení dovolacím, pak sama skutečnost, že se odvolací soud nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou, nezakládá nesprávné právní posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , publikované v časopise Soudní rozhledy č. 12, roč. 2009, str. 467).

Protože dovolání není přípustné, dovolací soud ho podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2017JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu