Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 907/2017

27 Cdo 907/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele F. B., zastoupeného JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou, se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, PSČ 678 01, za účasti 1) AGRO-ND, spol. s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Blansku, Sloupečník 2517/1a, PSČ 678 01, identifikační číslo osoby 60737522, zastoupené JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem, se sídlem v Boskovicích, náměstí 9. května 2136/10, PSČ 680 01,a 2) Ing. J. D., o odvolání likvidátora z funkce a jmenování nového, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2016, č. j. -94, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Z , jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž tato zásada znamená, že soud je povinen při rozhodování věci přihlédnout nejen ke skutkovým okolnostem, které tu byly v době zahájení řízení, ale také k okolnostem, které nastaly za řízení až do vyhlášení rozhodnutí. Z hlediska zjišťování skutkového stavu věci soud vychází z ustanovení tehdy, jestliže skutečnosti, které tu jsou v době vyhlášení rozsudku, jsou podle hmotného práva pro rozhodnutí významné (k tomu srov. důvody rozsudku ze dne 18. května 1999, sp. zn. , usnesení ze dne 15. května 2002, sp. zn. , a rozsudku ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 27/2000, 25/2003 a 24/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Uvedené závěry platí i pro odvolací řízení a prosadí se i ve vztahu k rozhodování formou usnesení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud – v souladu se shora uvedenými závěry – vzal za prokázané, že likvidátor společnosti Ing. J. D. (byť dodatečně) splnil povinnost uloženou mu ustanovením , , sestavit ke dni vstupu společnosti do likvidace zahajovací účetní rozvahu a soupis jmění společnosti.

Namítá-li dovolatel nesplnění této povinnosti ze strany likvidátora, vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu věci; skutková zjištění, ze kterých vyšel odvolací soud, však nelze v dovolacím řízení s účinností od 1. ledna 2013 zpochybnit pro absenci k tomu způsobilého dovolacího důvodu (viz ; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolateli lze přisvědčit potud, že soud v řízení o jmenování likvidátora společnosti zkoumá rovněž otázku vhodnosti osoby pro výkon této funkce; to platí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 (§ 191 odst. 1 o. z.) [srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. , či dovolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. ].

Výrok pravomocného soudního rozhodnutí o jmenování likvidátora (v němž soud posuzoval taktéž otázku vhodnosti jmenované osoby) je závazný pro každého [viz , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.“), ve spojení s z. ř. s. a ]. Z toho plyne, že v řízení o odvolání likvidátora z funkce ( o. z.) může soud otázku vhodnosti osoby likvidátora opětovně posuzovat jen tehdy, nastala-li taková změna poměrů (skutkových okolností), jež by mohla vést k závěru, podle něhož není původně jmenovaná osoba nadále vhodná pro výkon funkce likvidátora (k tomu srov. např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. )

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je přitom s uvedenými závěry v souladu, neboť příbuzenský vztah mezi likvidátorem a jednatelem společnosti (který tady byl již v době jmenování likvidátora do funkce), ani trestní oznámení na likvidátora podané dovolatelem nelze považovat za skutečnosti způsobilé založit odlišné posouzení vhodnosti osoby likvidátora (srov. např. důvody již citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že řízení o odvolání likvidátora společnosti s ručením omezeným je řízením ve statusové věci právnické osoby [viz § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 písm. a) z. ř. s.], ve kterém soud rozhoduje usnesením (srov. § 25 odst. 1 z. ř. s.). Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou – kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou – formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2000, pod číslem 45).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2017JUDr. Filip Cilečekpředseda senátu