Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 984/2016-126

26 Cdo 984/2016-126

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Ing. J. Z., B. zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti žalovanému statutárnímu městu Brno, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, IČO 44992785, zastoupenému Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2015, č. j. -86, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Juříčka, advokáta se sídlem v Brně, Údolní 222/5. O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 4. 2014, č. j. -69, určil, že žalobce je vlastníkem tam specifikovaných pozemků (dále jen „předmětné pozemky“, resp. „pozemky“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Vyšel z toho, že na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu , protože účastníci jsou duplicitně zapsáni jako vlastníci předmětných pozemků na LV č. 11692 pro k. ú. Ž., obec B. Dále dovodil, že vlastnické právo svědčí žalobci na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, č. j. -63, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2010, č. j. -116, s právní mocí dne 9. 11. 2010. Třebaže uvedené rozsudky nejsou pro žalovaného závazné vzhledem k tomu, že se neúčastnil řízení, v němž byly vydány, nemohlo na něj přejít vlastnické právo na základě , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „ “) s ohledem na ustanovení tohoto zákona (žalobce uplatnil v prosinci 1992 k předmětným pozemkům restituční nárok dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku – dále jen „ “).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 9. 2015, č. j. -86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (ve výroku I. vyjádřená změna jen upřesňuje označení pozemků) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Stejně jako soud prvního stupně dovodil (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu), že nabytí vlastnického práva žalovaného s ohledem na uplatněný restituční nárok žalobce podle bránilo ustanovení , které se vztahuje nejen na zvláštní (restituční) předpisy vydané před účinností tohoto zákona, ale i na předpisy vydané následně, mezi něž patří i

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že při právním posouzení věci odvolací soud pochybil, jestliže určil vlastnické právo žalobce na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, č. j. -63, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2010, č. j. -116, neboť tato rozhodnutí nejsou pro žalovaného, který nebyl účastníkem řízení, v němž byly tyto rozsudky vydány, ve smyslu závazná. Z tohoto důvodu soudy měly věcně zkoumat, zda existují právní skutečnosti svědčící vlastnickému právu žalobce, nikoli mechanicky vycházet z vydaných rozhodnutí. V tomto směru dovolatel namítá, že předmětné pozemky neměly být žalobci vydány s ohledem na ustanovení , neboť byly před uplatněním restitučního nároku zastavěny. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce uvedl, že podané dovolání nevymezuje přesně přípustnost dovolání ani dovolací důvod. Z obsahu dovolání plyne, že žalovaný nebrojí ani tak proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci, ale proti rozhodnutím, která zakládají vlastnické právo žalobce, a v této souvislosti namítá, že pro něj nejsou závazná. Tuto otázku však soudy obou stupňů vyřešily tak, jak žalovaný požaduje, neboť se otázkou vlastnického práva obou účastníků věcně zabývaly. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, a zjistil, že dovolání je podáno v zákonné lhůtě ( ) oprávněnou osobou (účastníkem řízení), jež je zastoupena osobou s právnickým vzděláním ( ). Dovolání není podle ustanovení přípustné.

K námitce dovolatele, že shora uvedená rozhodnutí vydaná ve věci sp. zn. Městského soudu v Brně (z nichž odvozuje své vlastnické právo žalobce) pro něj nejsou ve smyslu závazná, dovolací soud uvádí, že tuto okolnost odvolací soud (i soud prvního stupně) respektoval, jestliže se věcně otázkou vlastnického práva obou účastníků zabýval. Jeho rozhodnutí tak odpovídá ustálené soudní praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. 168 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

Zpochybnil-li žalovaný závěr odvolacího soudu o vlastnickém právu žalobce poukazem na to, že nebyly splněny předpoklady pro vydání předmětných pozemků podle , přehlíží, že tuto otázku odvolací soud neřešil za stavu, kdy dospěl k závěru, že na žalovaného nepřešlo vlastnické právo na základě s ohledem na ustanovení tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že tento závěr odvolacího soudu, na němž je jeho rozhodnutí založeno, dovolatel nenapadl, a vzhledem k tomu, že dovolací soud je vázán vymezeným dovolacím důvodem ( ), nemohl být tento závěr v dovolacím řízení přezkoumán.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním je napadán rozsudek „v celém rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu je vyloučena ustanovením

Za této situace dovolací soud podle podané dovolání jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 17. května 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu