Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 383/2017

8 Tdo 383/2017-30

U S N E S E N Í

2017 o dovolání obviněného

J. D.

, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. , jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

se

dovolání obviněného J. D.

odmítá

.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výroky o vině, celé výroky o trestech, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. dne 29. 7. 2014, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, a znovu rozhodl tak, že obviněného J. D. uznal vinným pod bodem I. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. (1-3) pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to jej podle § 205 odst. 3, § 43 odst. 1, § 45 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsoudil ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

2. Označený rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. , byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [bod II. (1-3)], dále ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za tento přečin a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. , a za přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, byl podle § 205 odst. 3, § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež zůstala rozhodnutím odvolacího soudu nedotčena, se obviněný přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (bod I.) dopustil tím, že dne 28. 4. 2014 v době kolem 05:00 hod. v P., ul. Č. č. ..., v pobočce společnosti D., s. r. o., odcizil motorové vozidlo tov. zn. PEUGEOT EXPERT X, RZ: ..., bílé barvy, VIN: ..., majitele společnosti M. – montáže, s. r. o., v hodnotě 339 000 Kč, společně s osvědčením o registraci vozidla v hodnotě 100 Kč, zelenou kartou v hodnotě 50 Kč a platební kartou CCS Limit č. ... v hodnotě 100 Kč, které v něm byly uloženy, tak, že nezjištěným způsobem vnikl do místnosti přijímacích techniků v areálu provozovny, kde z neuzamčené plechové skříňky odcizil volně zavěšené autoklíče od vozidla, které bylo zaparkováno v areálu provozovny, vypáčil uzamčený visací zámek u vjezdové brány provozovny, vozidlo odcizenými klíči nastartoval a z areálu i s vozidlem odjel až do ul. R. č. ... v P., kde vozidlo zaparkoval, a s věcmi v něm uloženými, tj. osvědčením o registraci vozidla, zelenou kartou a platební kartou CCS Limit, vozidlo opustil, čímž způsobil společnosti M. – montáže, s. r. o., IČ: 29395399, se sídlem Heldova 8, Praha 10, škodu v celkové výši 339 250 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. , odsouzen mimo další za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 2, 3 tr. zákoníku mimo jiné k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou, kterým byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. , kterými byl odsouzen pro přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž tento výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 25. 1. 2012, jímž byl odsouzen za trestný čin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, který vykonal dne 22. 9. 2013.

4. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle skutkových zjištění odvolacího soudu spáchal tím, že dne 28. 4. 2014 v době od 05.03 hod. do 06.03 hod. z P., ul. Č. č. ..., z pobočky společnosti D., s. r. o., do ul. R. č. ... v P. řídil motorové vozidlo zn. PEUGEOT EXPERT X, RZ: ..., bílé barvy, VIN: ..., a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom skutečnosti, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 14. 12. 2010, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let, který byl následně zrušen a opakovaně ve stejné délce ukládán v souvislosti s ukládáním souhrnných trestů, naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 25. 1. 2012, a stejně tak si byl vědom skutečnosti, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 12. 12. 2013, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let, přičemž s ohledem na jeho pobyt ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody v době od 23. 5. 2010 do 22. 9. 2013 a od 15. 10. 2014 do současné doby uložené tresty zákazu činnosti dosud nevykonal.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek (ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Měl za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána v rozporu s právem na spravedlivý proces. Byl přesvědčen, že trpí extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry a že došlo k porušení zásady

in dubio pro reo

.

6. Podle dovolatele se soudy náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou. Od počátku trestního řízení konstantně tvrdí, že areál společnosti D., s. r. o., nikdy nenavštívil a vozidlo Peugeot Expert X nikdy neřídil. Žádný důkaz prokazující, že vnikl do místnosti přijímacích techniků, z neuzamčené plechové skříňky odcizil volně zavěšené klíče od vozidla a vypáčil visací zámek u vjezdové brány areálu, nebyl proveden. Údajnými usvědčujícími důkazy by měly být biologické stopy zajištěné uvnitř vozidla, elektronická kniha jízd a svědecké výpovědi J. M. a J. K. Pokud jde o posledně uvedené důkazy, výpovědi svědků nic neprokazují. Co se týče elektronické knihy jízd, záznam prokazuje, že se vozidlo v době odcizení nacházelo v areálu společnosti, pohybovalo se v čase 05:03 hod. a areál opustilo v 06:03 hod., kdy bylo zaparkováno v ulici R. Jediným důkazem, o nějž mohly soudy opřít výrok o vině, jsou zmíněné biologické stopy, ty však mohly být podle výpovědi svědka Mgr. T. C., zpracovatele odborného vyjádření, přeneseny jinou osobou.

7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. , zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že vzhledem k povaze uplatněných námitek se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. , ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. ). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , aj.).

13. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Nezjistil žádný, natožpak extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Že to byl obviněný, kdo vozidlo Peugeot Expert X z pobočky společnosti D., s. r. o., sídlící na ulici Č. odcizil a kdo je posléze i řídil až do ulice R., se podává z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika (č. listu 103-105), ve spojení s protokolem o ohledání místa činu (č. listu 90-91), knihou jízd (č. listu 66), sdělením společnosti D., s. r. o., (č. listu 56) a výpověďmi svědků, především J. M. (č. listu 267-268) a Mgr. T. C. (č. listu 274-275). Ve vozidle, které bylo v pondělí v ranních hodinách před začátkem pracovní doby odcizeno z autoservisu D., bylo zajištěno celkem 5 stop – stopa č. 1 byla pachová, stopy č. 2-5 byly biologické. Ze stop č. 2 a 3, které se nacházely na volantu a na hlavici řadicí páky, byl opakovanou analýzou stanoven identický profil DNA odpovídající jedné a téže osobě mužského pohlaví, který byl odlišný od profilu DNA z předloženého srovnávacího vzorku domácí osoby (tj. řidiče společnosti M. – montáže, s. r. o., která byla majitelem vozidla). V profilu DNA stanoveném opakovanou analýzou ze stopy č. 4 nacházející se na vnitřní klice levých předních dveří bylo možné rozlišit majoritní složku shodnou s profilem DNA stanoveným ze stop č. 2 a 3. Ze stopy č. 5 nacházející se na vnitřní klice pravých předních dveří se relevantní profil DNA stanovit nepodařilo (na místo sahalo příliš mnoho osob). Profil DNA stanovený ze stopy č. 3 byl porovnán s profily DNA uloženými v databázi DNA, přičemž bylo zjištěno, že patří obviněnému; byla zjištěna shoda přesahující statistickou hranici stanovenou jako minimum pro průkaz individuální shody profilů DNA. Vzhledem k tomu, že biologické stopy obviněného, který v předmětném autoservisu nikdy nepracoval, byly zajištěny bezprostředně poté, co bylo vozidlo po zhruba čtyřech hodinách od jeho odstavení v ulici R. nalezeno na stejném místě uzamčené, nelze o závěru o vině pochybovat.

14. Dovolací soud v podrobnostech poukazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 5 až 7 rozsudku nalézacího soudu, str. 5 až 6 rozsudku odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla

in dubio pro reo

či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Pro úplnost lze ještě dodat, že co se případného přenosu biologických stop týče, svědek Mgr. T. C., zpracovatel odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, uvedl, že přenést lze biologický materiál s vyšším obsahem DNA, tzn. ze slin nebo z krve; přenos biologického materiálu v podobě potu je s ohledem na malý obsah DNA nepravděpodobné. Byť svědek připustil, že nezná původ v projednávané trestní věci zkoumaných biologických stop a že specifický test materiálu nebyl v konkrétním případě proveden, dovolací soud považuje úvahu, že by se na vnitřní klice levých předních dveří, na volantu a na hlavici řadicí páky, tj. na místech, jež standardně přicházejí do kontaktu téměř výhradně jen s rukama řidiče, resp. s jeho dlaněmi, na nichž se nachází množství potních žláz, nenacházel pot, prakticky za vyloučenou.

15. Vzhledem k tomu, že obviněný svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly, dovolací soud se posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.

16. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r

odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 4. 2017

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu