Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tz 53/2016

11 Tz 53/2016-20

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

B. M.

t a k t o :

I. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného B. M. v ustanovení a tr. ř. a , a , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. , s e z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.III. Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že podle ve spojení s a contrario , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „ “), se neuznává rozhodnutí soudního (správního) orgánu DARS d.d. ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 714-3/Z20140071/2-BM (14-252030300068), jímž byl obviněný B. M. shledán vinným ze spáchání přestupku dle zákona č. 33/06, o veřejných silnicích, dožadujícího státu, za což mu byla uložena peněžitá sankce ve výši 300 EUR. Protiprávního jednání dožadujícím státem označeného jakožto ,,porušení předpisu, který upravuje způsob platby mýtného ve Slovinské republice“ se měl obviněný dopustit tím, že dne 20. 2. 2014 v 16:12 hod. řídil po silnici s mýtným A1 v blízkosti mýtné stanice AC-A1 R. automobil bez předchozí úhrady mýtného.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 stížnost. Městský soud v Praze následně tuto stížnost projednal a usnesením ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. , rozhodl tak, že podle tr. ř. se zrušuje napadené rozhodnutí a podle se rozhodnutí soudního (správního) orgánu DARS d.d. ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 714-3/Z20140071/2-BM (14-252030300068), uznává a vykoná.

Ministr spravedlnosti

podal dne 22. 8. 2016 pod č. j. MSP-489/2015–OD–SPZ/3 podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného B. M.

Ve svém opravném prostředku ministr nejprve poukázal na skutečnost, že rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie (dále jen ,,EU“) je možno na území České republiky uznat a rozhodnout o výroku peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění v něm uloženého pouze tehdy, není-li dán některý z důvodů pro neuznání takového rozhodnutí. Aby pak nebyl naplněn důvod pro neuznání rozhodnutí podle , musí se jednat buď o výjimku z oboustranné trestnosti podle , tedy o případ, kdy jiný členský stát podřadí skutek pod některé z jednání v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, u kterých se nepřezkoumává oboustranná trestnost, a popis skutku a právní kvalifikace uvedené v osvědčení označenému jednání odpovídají, nebo skutek, který naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky.

Slovinská strana však tento skutek nepodřadila pod žádné z jednání v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, ale pod písmeno g) odst. 4 tohoto formuláře, tedy pod jednání, u nichž se přezkoumává oboustranná trestnost, a jako popis přestupku uvedla porušení předpisu, který upravuje způsob platby mýtného v Slovinské republice. Pro úplnost pak ministr připomněl, že české i slovinské ministerstvo spravedlnosti již dříve dospělo ke shodnému závěru, že skutek spočívající v jízdě po zpoplatněné silnici bez dálniční známky nespadá pod kategorii jednání uvedenou v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení. Za daných okolností se tedy nemohla uplatnit výjimka z oboustranné trestnosti podle a bylo třeba posoudit, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Jízda po zpoplatněné silnici bez dálniční známky však přitom znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky nenaplňuje, takže u tohoto skutku byl dán důvod pro neuznání rozhodnutí podle Pokud tedy městský soud zrušil na podkladě stížnosti státní zástupkyně rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl, že se rozhodnutí slovinského správního orgánu DARS d.d. neuznává, stalo se tak v rozporu se zákonem.

Ministr navíc zdůraznil, že otázka, jestli takový skutek naplňuje znaky skutkové podstaty jiného deliktu než trestného činu, je zde naprosto irelevantní. Pojem ,,znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky“ v totiž rozhodně nelze za použití uznávaných metod výkladu právních norem vykládat tak, že postačí postižitelnost skutku jiným typem deliktu než trestným činem. Podle ustanovení části 5. Hlavy VI lze sice uznat a vykonat i rozhodnutí jiného členského státu vydané správním orgánem ohledně jiného deliktu než trestného činu, dotčená osoba však musí mít možnost domáhat se projednání věci před soudem, který je příslušný též ve věcech trestních. To ale nic nemění na tom, že skutek lze buď podřadit pod některé z výčtu jednání, u nichž se nepřezkoumává oboustranná trestnost, nebo naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Přestupky podle českého , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, však tento trestní prvek neobsahují, a proto nelze přezkum oboustranné trestnosti rozšiřovat též na postižitelnost za přestupek.

Závěrem svého opravného prostředku pak ministr upozornil na některé formální vady výroku usnesení městského soudu. Podle se rozhodnutí jiného členského státu EU uznává ,,na území České republiky“, avšak tato slova v uznávacím výroku usnesení městského soudu chybí. Vykonávací výrok měl být současně v souladu s formulován tak, že se vykoná nikoli (celé) rozhodnutí, ale peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené uznaným rozhodnutím, přičemž podle je pak třeba takovou peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění přepočítat na české koruny.

Vzhledem k uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. M., a to v ustanovení a tr. ř. a , a , aby podle tr. ř. zrušil napadené usnesení a rovněž další rozhodnutí na něho obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud, jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná.

S ohledem na výše uplatněné námitky ministra spravedlnosti považuje Nejvyšší soud za nutné v obecné rovině připomenout, že podle samosoudce uzná rozhodnutí jiného členského státu EU na území České republiky a současně rozhodne, že se peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené tímto rozhodnutím vykoná, nejde-li o případ uvedený v nebo 3 nebo v , anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu.

Nejvyšší soud dále poukazuje, že úprava důvodů pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu EU je obsažena v Podle pak konkrétně vyplývá, že samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, pokud nejde o jednání uvedená v ; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnutí jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu.

Podle samosoudce v případě, kdy jde o skutek, který spočívá v jednání, jež orgán jiného členského státu označí v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, pro účely rozhodnutí o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu uzná a vykoná, nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, ledaže popis skutku nebo právní kvalifikace uvedené v osvědčení zjevně neodpovídají označenému jednání. Tím není dotčen

Vzhledem k výše uvedenému je tedy zřejmé, že ministr správně uzavřel, že rozhodnutí jiného členského státu je možno na území České republiky uznat a rozhodnout o výkonu peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění v něm uloženém pouze tehdy, není-li dán některý z důvodů pro neuznání takového rozhodnutí.

Nutno připomenout, že v posuzovaném případě se jednalo o uznání a výkon rozhodnutí slovinského správního orgánu o pokutě za přestupek spočívající v jízdě po silnici podléhající mýtnému bez platné dálniční známky použité předepsaným způsobem, přičemž slovinská strana tento skutek nepodřadila pod žádné z jednání uvedených v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, nýbrž pod písmeno g) odst. 4 tohoto formuláře (č. l. 9, 17), tedy pod jednání, u nichž se přezkoumává oboustranná trestnost.

Ministr pak v této souvislosti důvodně poukázal i na závěry, k nimž dospělo české a slovinské ministerstvo spravedlnosti stran jednání spočívajícího v jízdě po zpoplatněné dálnici, a to, že takové jednání nespadá pod kategorii uvedenou v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení popsanou jako ,,jednání, které porušuje pravidla silničního provozu, včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží“, neboť se tu nejedná o porušení povinnosti bezpečnostního charakteru. Jednání, jehož se dopustil obviněný a které slovinská strana popsala jako ,,porušení předpisu, který upravuje způsob platby mýtného v Slovinské republice“, tak představuje ,,pouze“ porušení povinnosti spjaté s administrativními poplatky. Za této situace je pak zcela nepochybné, že výjimka z oboustranné trestnosti podle se zde uplatnit nemohla, a proto bylo třeba správně posoudit, zda předmětný skutek naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky.

Jízda po zpoplatněné silnici bez dálniční známky však nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, a proto je u tohoto skutku dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu EU podle

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , bylo v souladu s právní úpravou vyjádřenou v a takovému postupu nelze vytknout žádné pochybení. Naproti tomu se však nelze ztotožnit s postupem Městského soudu, pokud na podkladě stížnosti státní zástupkyně zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 a nově rozhodl tak, že se rozhodnutí slovinského správního orgánu uznává a vykoná, přičemž tento závěr odůvodnil tím, že v daném případě postačí ,,trestnost činu“ podle jiného právního odvětví, než je trestní právo hmotné, neboť jízda po silnici s mýtným bez zaplacení mýtného je v České republice rovněž trestná a podléhá právní odpovědnosti za přestupek.

Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že cílem Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (dále jen ,,rámcové rozhodnutí“) rozhodně nebylo přenést do mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních uznávání a výkon veškerých rozhodnutí správních orgánů o pokutách. Aby totiž rozhodnutí správního orgánu o pokutě bylo možno podřadit pod rámcové rozhodnutí, musí řízení, v němž bylo vydáno, obsahovat určitý trestní prvek daný tím, že podle čl. 1 písm. a) bod iii) rámcového rozhodnutí měla dotčená osoba příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech (viz též rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 11. 2013 ve věci C-60/12 - M. B.).

Přestupky podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, však takový trestní prvek neobsahují, a proto nelze přezkum oboustranné trestnosti rozšiřovat též na postižitelnost na přestupek. Pokud tedy český právní řád nezná kategorii deliktů správního práva trestního, u kterých má dotčená osoba příležitost k projednání věci před soudem v trestním řízení, může se přezkum oboustranné trestnosti podle rámcového rozhodnutí v rámci českého právního řádu týkat jen trestných činů, a nikoli též přestupků, z čehož vychází formulace

Ministr spravedlnosti také správně upozornil na formální vady rozhodnutí městského soudu. Zejména je vážným nedostatkem tohoto rozhodnutí, že v uznávacím výroku není výslovně uvedeno, že se rozhodnutí soudního (správního) orgánu DARS d.d. uznává „na území České republiky“ ( ). Vykonávací výrok měl být současně v souladu s formulován tak, že se vykoná nikoli „toto rozhodnutí“, ale peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené uznaným rozhodnutím jiného členského státu EU. Městský soud měl navíc podle tuto peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění přepočíst z cizí měny na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy bylo takové rozhodnutí jiného členského státu vydáno, přičemž tento přepočet bylo třeba uvést ve výrokové části jeho usnesení.

Vzhledem ke shora uvedenému vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. závěr, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. M. v ustanovení a tr. ř. a , a Nejvyšší soud proto podle tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. , přičemž současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně podle tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V rámci nového projednání věci je přitom Městský soud v Praze vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. V prvé řadě bude nezbytné, aby věc projednal a rozhodl způsobem, který předpokládají zákonná ustanovení příslušného předpisu , ať již co do formy rozhodnutí, tak náležitého užití adekvátních ustanovení zákona a správné formulace výroku rozhodnutí. Při posouzení věci je pak nutné zkoumat splnění veškerých podmínek, které na uznávané a vykonávané rozhodnutí klade příslušná norma ( ).

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 4. 2017

JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu