Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3923/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Mgr. J. H., žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení 276 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, č. j. -156, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 276 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného Úřadem Městské části Praha 10, o žádosti žalobce o přiznání dávky sociální péče za měsíc září roku 2003 (ve výši 5 494 Kč), a to konkrétně za újmu způsobenou v části toho řízení probíhající v období od 16. 2. 2009 do 7. 11. 2014. Za předchozí fázi řízení, tj. za dobu od 3. 9. 2003 do 17. 2. 2009, mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 11. 2010, č. j. -93, bylo pravomocně přiznáno zadostiučinění ve výši 63 750 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud první stupně rozsudkem ze dne 17. 4. 2015, č. j. -130, žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, jako nepřípustné.

Otázka, zda žalobci náleží peněžité odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou v navazující části nepřiměřeně dlouhého správního řízení poté, co byl již předtím odškodněn za předchozí fázi řízení, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť odvolací soud se při řešení této otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že peněžité odškodnění nemůže svoji výší výrazně převyšovat to, co bylo pro poškozeného v sázce (tj. peněžitá částka ve výši 5 494 Kč), a že žalobce byl proto dostatečně odškodněn již poskytnutím částky 63 750 Kč v předchozím kompenzačním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. ). Ve vztahu k významu posuzovaného řízení pro žalobce pak odvolací soud (ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) správně odkázal na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , který byl vydán v rámci předchozího kompenzačního řízení, a podle kterého byl význam řízení pro žalobce počínaje říjnem roku 2003 zanedbatelný.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 26. dubna 2017

JUDr. Pavel Simonpředseda senátu