Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4929/2016

23 Cdo 4929/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce města Jaroměře se sídlem v Jaroměři, náměstí Československé armády 16, PSČ 551 01, IČO 00272728, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, PSČ 500 03, proti žalované CZ STAVEBNÍ HOLDING, a. s.,se sídlem v Praze – Čakovicích, Kostelecká 879/59, PSČ 196 00, IČO 25917773, zastoupené JUDr. Marcelou Kislingerovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, PSČ 530 02, o bezplatné odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. dubna 2015, č. j. -853, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným zrušil III. výrok rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. června 2014, č. j. – 791, jímž soud prvního stupně uložil žalované nahradit 38 ks střešních okem Prima Fenestra střešními okny Velux, a řízení v této části zastavil (I. výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v té části jeho II. výroku, jíž byl zamítnut žalobcův požadavek uložit žalovanému u spodní stavby provést z vnější strany izolaci s ukotvením ke stávajícímu zdivu s izolační přizdívkou z plných cihel a z vnitřní strany provést sanační omítku, event. provést jiné opatření k zabránění pronikání vlhkosti do nemovitosti (II. výrok), ve zbývající části II. výroku a ve výrocích IV, V a VI rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (III. výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, ale jen proti jeho II. výroku, podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Žalovaná navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou ( ) a řádně zastoupenou ( ), se zabýval přípustností dovolání. Postupoval přitom podle ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení a čl. II bod 7 přechodných ustanovení ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ). Dovolání je přípustné zásadně pro řešení právních otázek, proto jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci ( ). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ( )

Dovolání v této věci není přípustné.

Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud postupoval v rozporu se závazným právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným v jeho předchozím rozhodnutí v této věci (v rozsudku ze dne 21. května 2013, č. j. – 592), a tudíž v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v otázce výkladu smlouvy o dílo, kterou byl vztah účastníků založen. Dovolatel citoval z uvedeného rozhodnutí, v němž dovolací soud zdůraznil, že obsah smlouvy vzbuzuje pochybnosti o tom, co strany v otázce rozsahu díla ujednaly (jakou vůli projevily), protože smlouva o dílo odkazuje na projektovou dokumentaci pro stavební povolení, jež nepočítá s provedením izolace proti zemní vlhkosti, zároveň však obsahuje ujednání, jímž zhotovitel poskytuje na izolaci proti zemní vlhkosti záruku. Tyto pochybnosti měly být odstraněny cestou důsledné aplikace zákonem stanovených interpretačních pravidel ( , obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák“.). Dovolací soud dále specifikoval hlediska, z nichž by bylo možné k závěru o skutečné vůli stran při uzavření smlouvy dospět.

Dovolatel je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu je s tímto rozhodnutím v rozporu, protože „s ohledem na veškeré provedené důkazy, včetně jejich hodnocení nastoleného Nejvyšším soudem ČR“…“ měl odvolací soud dospět k právnímu závěru, že součástí smluvního závazku žalované bylo provedení izolace proti zemní vlhkosti. Podrobně též rozebírá jednotlivá zjištění, k nimž odvolací soud v této souvislosti dospěl, a hodnotí důkazy, z nichž vycházel.

Dovolatel odvolacímu soudu nevytýká, že by v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu neprovedl výklad smlouvy podle interpretačních pravidel daných § 266 obch. zák. (to byla podstata výtek obsažených v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu). Výhrady má vůči způsobu, jímž odvolací hodnotil provedené důkazy, o skutečnosti z nichž zjištěné měl být výklad projevu vůle ve smlouvě obsažený opřen, a je přesvědčen, že je hodnotil nesprávně. Dovolatel tím však nevymezuje způsobilý dovolací důvod. Přehlíží totiž, že dovolání je určeno zásadně pro posouzení otázek právních, hodnocení důkazů se však vztahuje ke skutkové stránce věci. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. února 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 7, ročníku 1997, části I, pod pořadovým číslem 1).

Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá žalobcem otevřená otázka, totiž zda se může odborná stavební firma „vyvinit“ z odpovědnosti za vady odkazem na nekvalitně „zpracovanou projektovou dokumentaci, pokud z povahy věci (rekonstrukce 100 let starého objektu) pro odborníka v oboru stavebnictví vyplývá nutnost určitého stavebního postupu“.

Také v tomto případě však žalobce opomněl, jak ostatně již v předchozím rozhodnutí v této věci uvedl Nejvyšší soud, že podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů nebyla sjednaným dílem kompletní rekonstrukce objektu, ale jen provedení jednotlivých stavebních a montážních prací v rozsahu daném projektovou dokumentací pro účely stavebního povolení; provedení víceprací, s výjimkou úprav okolí sjednaných dodatkem č. 1, dohodnuto nebylo. Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) z toho, že nebyla prokázána vůle účastníků směřující k tomu, aby se izolace proti zemní vlhkosti staly součástí smluvního ujednání, že tedy izolace proti zemní vlhkosti nebyly sjednaným předmětem díla. Žalobce své výhrady vůči závěrům odvolacího soudu staví na vlastní verzi skutkového stavu, odlišné od té, kterou zjistil odvolací soud. Nezpochybňuje totiž (a contrario ) právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů a tedy z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Skutkovým stavem, který zjistily soudy nižších stupňů, je však Nejvyšší soud vázán, jak plyne z citovaného

Nejvyšší soud z důvodu shora uvedených dovolání podle , věty první odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2017

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu