Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3631/2016

21 Cdo 3631/2016

U S N E S E N Í

ORLEN Asfalt Česká republika s.r.o.

,

se sídlem v Pardubicích, Přerovská č. 560, IČO 248 03 791, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky č. 2/1, proti žalovanému

J. P.

,

zastoupenému JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Nákladní č. 895/41, o 217.007 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2016 č. j. -108, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.505,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely Urbanové, advokátky se sídlem v Opavě, Nákladní č. 895/41.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.1.2016 č. j. -108 není přípustné podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce porušení obecné prevenční povinnosti zaměstnancem jako jednoho z předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení zák. práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2015 sp. zn. uveřejněný pod č. 98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2014 sp. zn. uveřejněný pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, v nichž byl vysloven právní závěr, že měřítkem správnosti závěru o porušení obecné prevenční povinnosti zaměstnancem nemůže být bez dalšího samotná skutečnost, že přes přijaté zabezpečení ke vzniku škody ex post došlo, volba vhodného opatření na ochranu majetku zaměstnavatele v konkrétních podmínkách závisí z povahy věci na zaměstnanci samotném, na jeho úvaze, jak majetek zaměstnavatele v dané situaci zabezpečí, není-li pak žalovaným zvolené opatření zjevně nepřiměřené, není tím současně splněn jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení zák. práce; k otázce procesní povinnosti účastníka řízení označit důkazy k prokázání svých tvrzení a k otázce důkazního břemene srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.1997 sp. zn. uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, s. 372, a v něm vyslovený právní názor, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, a že jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2002 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, a v němž dovolací soud uzavřel, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch, a že smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením větou první ) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Nastoluje-li dovolatelka jako otázku právní otázku příčinné souvislosti, tj. „prevenční povinnosti řidiče ve vztahu k zabránění odcizení vozidla“, potom pomíjí, že ustálená soudní praxe vychází dlouhodobě z názoru, že při řešení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím zaměstnance a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž o otázku skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2002 sp. zn. , odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.3.2007 sp. zn. ).

Zpochybňuje-li žalobkyně též skutkový závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nebyly splněny předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení zák. práce, jak ve vztahu k odcizení vozidla, tak ve vztahu k použití platební karty, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo „naprosto překvapivé“, potom pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2010 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2016 sp. zn. ). O takový případ se však v projednávané věci - jak je zřejmé z obsahu spisu a z napadeného rozsudku – nejedná.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. dubna 2017

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu