Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5995/2016

21 Cdo 5995/2016

U S N E S E N Í

SLOUPÁRNA Majdalena s. r. o.

se sídlem v Majdaleně č. 141, IČO 49050648,

zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. č. 2097/10, proti zástavnímu dlužníkovi

JUDr. Ing. K. N., Ph.D., MBA

, zastoupenému Mgr. Karlem Nedbálkem, advokátem se sídlem ve Slušovicích č. 520, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. července 2016, č. j. -191, takto:

I. Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 7. 2016, č. j. -191, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 [dále jen „ “ (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.Judikatura soudů dospěla k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné; jiné (další) skutečnosti, např. promlčení zástavního práva nebo zánik zajištěné pohledávky, nejsou pro rozhodnutí o žalobě o soudní prodej zástavy právně významné (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ). Namítá-li zástavní dlužník, že zástavní právo zaniklo nebo že se promlčelo, nejde o způsobilou obranu proti žalobě na nařízení prodeje zástavy (v první fázi soudního prodeje zástavy), ale o důvod pro zastavení exekuce prodejem zástavy podle ustanovení nebo podle ustanovení ( ex. řádu) [srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. ]. Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak - jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prodeje zástavy - jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11.2010, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 113/2013 v časopise Soudní judikatura), a obdobná úvaha platí i při zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva).To, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení , neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. , nebousnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. ). I kdyby zajišťovaná pohledávka nebyla v zástavní smlouvě označena dostatečně přesně a bylo by proto třeba pokusit se pomocí výkladu projevu vůle uvedeného ve smlouvě o odstranění takové nejasnosti, nebylo by možné k tomu potřebné skutečnosti zjišťovat v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. ); to platí i pro označení zajišťované pohledávky ve smlouvě o jejím postoupení. Bylo-li zástavní právo zřízeno v době do 31. 8. 1998, řídí se uspokojení zajištěné pohledávky i v době po 1. 9. 1998 právní úpravou účinnou do 31. 8. 1998, jen jestliže v této době také vzniklo právo (nárok) zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy; vzniklo-li však právo (nárok) na uspokojení ze zástavy až po 1. 9. 1998, z již ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 70/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 34/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 24/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. ) a z ustanovení čl. IV bodu 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů, vyplývá, že po 1. 1. 2002 se uspokojení pohledávky ze zástavy, poskytnuté na základě zástavního práva, zřízeného v době do 31. 8. 1998, řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2013. Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy. Takový okamžik nastává - jak vyplývá zejména z ustanovení (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2000) a (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998) a podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013, zejména z ustanovení a - tehdy, jestliže dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas (tj. v době, v níž měl být podle dohody, právního předpisu nebo rozhodnutí dluh odpovídající zajištěné pohledávce dlužníkem splněn) nesplnil, tedy - řečeno jinak - marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky. Má-li být dluh splněn ve splátkách a může-li věřitel podle dohody, právního předpisu nebo rozhodnutí požadovat zaplacení celé pohledávky při prodlení dlužníka se zaplacením jedné nebo některých splátek, stává se - jak je nepochybně zřejmé z ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2013 – pro nezaplacení splátek splatná celá pohledávka jen tehdy, jestliže věřitel dlužníka o zaplacení celé pohledávky řádně a včas požádal; v případě, že své právo nepoužil, může po dlužníku požadovat nadále jen sjednané nebo stanovené splátky. V projednávané věci - jak uzavřel odvolací soud - nastala splatnost zajištěné pohledávky ke dni 31. 1. 1999, a proto odvolací soud správně v souladu s konstantní judikaturou dovodil, že právo zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy vzniklo po 31. 8. 1998 a že při rozhodování o žalobě zástavního věřitele je třeba postupovat podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2013 ( až ). Namítá-li dovolatel, že „pro posouzení postupu není podstatná splatnost zajištěné pohledávky, ale vznik zástavního práva“, k němuž došlo na základě zástavní smlouvy ze dne 23. 4. 1997, a že odvolací soud se „při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu stanovené rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ve věci spis. zn. ze dne 9. 10. 2013“, pak přehlíží, že v jím zmiňované věci se jednalo o výklad otázky promlčení v obchodních závazkových vztazích v souvislosti se zaplacením ceny díla ze smlouvy o dílo a že tedy soudy vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje) a z jiné hmotněprávní úpravy, než v projednávané věci; proto právní závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na posuzovanou věc nedopadají. Namítá-li zástavní dlužník, že „soudy nesprávně posoudily otázku jednostranného ručního vpisování do smlouvy/dodatku“ a v té souvislosti klade otázku, zda „může věřitel upravovat y vpisováním nových skutečností“, a zpochybňuje-li výši zajištěné pohledávky poukazem na stav zápisu v katastru nemovitostí otázkou, „jaký je význam stavu zápisu v katastru nemovitostí pro určení výše zastavené pohledávky“, uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (zpochybňuje skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy); v této části dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolání zástavního dlužníka do potvrzujícího výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není podle ustanovení rovněž přípustné, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu, když výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně činila 24.598,20 Kč a výše nákladů odvolacího řízení 3.917,40 Kč) 50.000,- Kč.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. dubna 2017

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu