Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4416/2016

23 Cdo 4416/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně KVD Plus s.r.o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819/43, PSČ 110 00, IČO 28395581, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, PSČ 120 00, proti žalovanému Doc. PhDr. E. V., CSc., zastoupenému JUDr. Vladimírem Hlinčíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Ženíškova 2124/8, PSČ 149 00, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -123, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 929 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Hlinčíka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í(dle )

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Žalovaný navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou ( ) a řádně zastoupenou ( ), se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ). Dovolání je přípustné zásadně pro řešení právních otázek, proto jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci ( ). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ( )

Dovolání v této věci není přípustné.

Žalobkyně je přesvědčena, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. od rozhodnutí ze dne 18. března 2008, sp. zn. , nebo ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. ), protože se „nezabýval všemi skutečnostmi, aby mohl dospět k závěru o existenci hodnotícího úsudku“. Podle dovolatelky dospěl k závěru o hodnotícím úsudku založeném na reálném základě bez toho, aby měl postaveno najisto, že žalovaným v dopise uváděná tvrzení jsou pravdivá. Obsah dopisu označil za „fair“ kritiku, aniž by se zabýval tím, zda primárním cílem dopisu nebylo hanobení a zneuctění žalobkyně. Ve svém rozhodnutí za hodnotící soudy označil tvrzení, která podle dovolatelčina názoru hodnotícími soudy „zkrátka nejsou“.

Žalobkyně je rovněž toho názoru, že závěr o tom, že tvrzení obsažené v dopise o provozování „černé skládky“ se netýká žalobkyně, ale jejího jednatele, je v rozporu se závěry obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. . Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dané rozhodnutí na daný případ není aplikovatelné, žalobkyně předkládá otázku, kterou podle jejího názoru Nejvyšší soud dosud neřešil, totiž otázku, zda v případě, kdy je proveden útok proti jednateli právnické osoby a ten je dáván do přímé souvislosti s právnickou osobou, jíž je jednatelem, lze takový útok vztáhnout i na samotnou právnickou osobu.

Dovolání není přípustné.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí vysvětlil, jaký je rozdíl mezi faktickým tvrzením a hodnotícím soudem. Co se týče konkrétních tvrzení obsažených v dopise o spolupráci žalobkyně a Povodí Labe, s. p., jemuž byl dopis adresován, vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ten ve svém rozhodnutí objasnil, že má pravdivost konkrétních tvrzení za prokázanou a z jakých důkazů svá zjištění učinil. Objasnil rovněž, že hodnotové soudy (tj. vlastní názory) pisatele, vycházející z tvrzení, jejichž pravdivost byla prokázána, mají reálný základ. S přihlédnutím ke znění celého odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze přijmout žalobkyniny výhrady, že odvolací soud při svém rozhodování nezjišťoval pravdivost žalovaným uváděných tvrzení a nezohlednil přiměřenost formy veřejné prezentace ani to, zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. Rozsudek odvolacího soudu vychází ze závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v jeho rozhodnutích dovolatelkou citovaných, ale též např. v usnesení ze dne 22. října 2014, sp. zn. , a v nálezu Ústavního soudu sp. zn. . Dovolatelkou uvedená otázka tedy nezakládá přípustnost dovolání.

V té části dovolání, která se týká obsahu posledního odstavce sporného dopisu, posouvá dovolatelka dovolacímu soudu jiný závěr o skutkovém stavu, než ten, který byl základem rozhodnutí odvolacího soudu. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyšel též odvolací soud, plyne, že konec dopisu se netýkal žalobce, ale pouze pana Z. K. jako fyzické osoby a jeho „podnikatelských aktivit“, které provozoval jako společník a jednatel jiné právnické osoby. Oba soudy zdůraznily rovněž, že svých nároků se pan Z. K. jako fyzická osoba v jiném řízení také domáhá. Rozhodnutí odvolacího soudu se tudíž míjí s žalobkyní položenou otázkou, založenou na jejím názoru, že v dopise byla dávána do přímé souvislosti se svým jednatelem. Na otázce, zda dobrá pověst právnické osoby může být zasažena útokem na jejího jednatele, totiž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Vzhledem ke skutkovým zjištěním, z nichž vyšel, se takovou otázkou zabývat ani nemohl.

Nejvyšší soud z důvodu shora uvedených dovolání podle , věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon takového rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. dubna 2017

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu