Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5588/2016

20 Cdo 5588/2016

U S N E S E N Í

V. L.

MBANK SPÓLKA AKCYJNA

, se sídlem ve Warszawě, Senatorska č. 18, Polská republika, identifikační číslo osoby 001 254 524, jednající prostřednictvím mBank S. A., organizační složky, se sídlem v Praze 8, Karlín, Sokolovská č. 668/136d, identifikační číslo osoby 279 43 445, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Staré Město, Dlouhá č. 705/16, o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 26. 7. 2016, č. j. -252, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 26. července 2016, č. j. -252, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 2. 2016, č. j. -217,

se ruší

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2016, č. j. -217, zamítl návrh žalobkyně na vyloučení pozemku st. parcely č. 83, jehož součástí je stavba, a parcely č. 525 zapsaných u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž, na listu vlastnictví č. 319 pro obec S., katastrální území S. u K. (dále jen „ předmětné nemovité věci“), z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, nyní JUDr. Lukášem Jíchou

,

Exekutorský úřad v Přerově, pod sp. zn. 103 EX 45747/11 (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 48 878,90 Kč (výrok II). Dovodil, že v exekuci vymáhaný směnečný dluh povinného – nyní bývalého manžela žalobkyně, z dodatečně vyplněné blankosměnky vznikl povinnému (coby avalovi) v den podpisu směnky (10. 3. 2009), tj. přede dnem 3. 8. 2009, kdy byla uzavřena smlouva mezi žalobkyní a povinným formou notářského zápisu sepsaného JUDr. Petrem Skopalem, notářem v H. pod sp. zn. NZ 399/2009, N 604/2009 o vypořádání zúženého společného jmění manželů (dále jen „Smlouva“), podle které předmětné nemovité věci připadají do výlučného vlastnictví žalobkyně.

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (výroku I) potvrdil. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II) změnil tak, že zavázal žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 40 261,80 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 448,50 Kč. Ve věci samé odvolací soud zdůraznil, že skutkový a právní závěr soudu prvního stupně je správný. Odvolací soud měl za prokázané, že vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství žalobkyně a povinného dne 10. 3. 2009 a to před uzavřením Smlouvy ze dne 3. 8. 2009. Použití ustanovení a 2 , , ve znění účinném do 31. 12. 2012, (dále též „ ) je v této věci vyloučeno.

Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně, k jehož přípustnosti uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, kdy vzniká závazek avala z blankosměnky, která je pro rozhodnutí o vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce, které nabyla žalobkyně do svého vlastnictví na základě Smlouvy, rozhodující. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. , a na rozsudek téhož soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , dovozovala, že dovolací soud rozhodnou právní otázku řeší rozdílně. Zdůraznila, že v posledně zmíněném rozhodnutí měl Nejvyšší soud i za podstatné, kdy blankosměnkou zajištěná pohledávky vznikla. Zopakovala, že rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. 5. 2009, č. j. -9, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2009, bylo společné jmění žalobkyně a manžela žalobkyně M. L. (dále jen“povinný“), kteří uzavřeli manželství dne 25. 1. 1992, zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Ještě za trvání manželství byla dne 3. 8. 2009 uzavřena Smlouva. Žalobkyně získala do svého výlučného majetku předmětné nemovité věci a zavázala se povinnému na vypořádací podíl vyplatit 1 000 000 Kč. Dne 10. 3. 2009 společnost Investcom Paskov, a. s. „v likvidaci“, jejímž předsedou představenstva byl tehdy ještě povinný, uzavřela s právním předchůdcem žalovaného (původním oprávněným v exekučním řízení) společností Transfinance a. s., se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 237/36a, identifikační číslo osoby 152 72 028 (dále též „Transfinance a. s.“), faktoringovou smlouvu, jejímž „předmětem bylo provádění faktoringu účetních směnečných pohledávek postoupených“ na společnost Transfinance a. s. Konkrétní výše pohledávky, její splatnost a jméno odběratele bylo pak stanoveno až v konkrétní faktuře. Předmětem „byl odkup pohledávek od Investcom Paskov, a. s., a tyto pohledávky dále měla vymáhat právní předchůdkyně žalované“ společnost Transfinance, a. s. Institutem, kterým smlouva ze dne 10. 3. 2009 byla zajištěna, byla „vyplněná blankosměnka“, podepsána povinným téhož dne, která byla splatná na viděnou. Dovolatelka tvrdila, že až po uzavření Smlouvy vznikly pohledávky žalovaného, s čímž se soudy obou stupňů nevypořádaly. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že dovolací důvod je naplněn. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a současně odložil právní moc napadeného rozhodnutí, neboť provedením exekuce by jí hrozila závažná újma.

Žalovaná se k dovolání vyjádřila a navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, když otázka, která má být řešena, již byla v judikatuře vyřešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. . Vymáhaný závazek povinného vznikl před vypořádáním společného jmění manželů. Směnka, splatná na viděnou (podepsaná povinným jako blankosměnka dne 10. 3. 2009), se stala splatnou dne 28. 7. 2009, tj. dne, kdy byla prezentována povinnému. Nebylo povinností původního věřitele zasílat výstavci a povinnému (jakožto avalistovi) oznámení o prezentaci směnky. Z hlediska splatnosti směnky je tak převzetí přípisu o prezentaci směnky povinným zcela bez významu, neboť se pouze jednalo o výzvu k zaplacení směnečného závazku (předžalobní výzvu) se specifikací závazků zajištěných směnkou. Povinný (jakožto aval) převzal oznámení o prezentaci směnky až dne 6. 8. 2009. Jestliže dne 28. 7. 2009 nastala samotná splatnost směnky, přičemž se jednalo o směnku zajišťovací, je pak nepochybné, že i závazky, které tato směnka zajišťovala, musely vzniknout dříve, než nastala samotná splatnost zajišťovací směnky. K podpisu smlouvy o vypořádání společného jmění manželů, na základě které žalobkyně nabyla do svého výlučného vlastnictví nemovité věci, jejichž vyloučení z exekuce se nyní domáhá, došlo dne 3. 8. 2009. Tato smlouva však byla vložena do katastru nemovitostí dne 7. 8. 2009 a žalobkyně k tomuto dni nabyla předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví, tedy až poté, kdy nastala splatnost směnky. O tom, kdy došlo k prezentaci směnky, převzetí přípisu o prezentaci, k uzavření Smlouvy a jejímu vkladu do katastru nemovitostí, nebylo mezi účastníky sporu. Podle ustanovení ve spojení s , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, se Smlouva nemůže dotknout práva věřitele (Transfinance a. s., a nyní žalovaného), neboť obsah této Smlouvy věřiteli znám nebyl. Věřitel ani informován být nemohl, protože Smlouva byla uzavřena až poté, kdy se blankosměnka stala splatnou. Žalobkyně se této Smlouvy proto nemůže dovolávat.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení ), bez ústního jednání ( ).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné ( ), neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení právní otázky [kdy vzniká závazek avala z blankosměnky a zda pro rozhodnutí o vylučovací žalobě je podstatné, zda a kdy (před nebo po zúžení společného jmění manželů) vznikla blankosměnkou zajištěná pohledávka], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud za splnění předpokladu přípustnosti dovolání povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolaní namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že žalobkyně k předmětným nemovitým věcem nemá právo nepřipouštějící exekuci ( , 2 ve znění do 31. 12. 2012).

Dovolací soud ve sjednocujícím rozhodnutí velkého senátu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. uveřejněný pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), kterým byl překonán právní závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. , zmiňovaný dovolatelkou, judikoval, že blankosměnka se stává směnkou až vyplněním (za předpokladu, že po vyplnění bílých míst - chybějících údajů o směnečné sumě a datu splatnosti- má kvalitu směnky), teprve tehdy vznikají práva směnečná, a to se zpětnými účinky (ex tunc); ex tunc vznikne i závazek avalisty, který se na blankosměnku podepsal, a to od data uvedeného na ě jako den jejího vystavení. Při vyplnění údaje data splanosti (zajišťovací) blankosměnky je majitel omezen potud, že toto datum nesmí předcházet datu splatnosti blankousměnkou zajištěné pohledávky (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2010, pod číslem 169), nicméně excesivní vyplnění bílých míst na blankosměnce, ať již jde o datum splatnosti nebo směnečnou sumu, nemá vliv na platnost směnky, nýbrž zakládá (jen) námitku porušení dohody o vyplňovacím právu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom na platnost směnky (a vznik závazku ze směnky) by neměla vliv ani skutečnost, že by pohledávka zajištěná blankosměnkou vůbec nevznikla (popřípadě zanikla); i zde by totiž obrana (směnečného) dlužníka spočívala (jen) v kauzálních námitkách (k důkaznímu břemenu ohledně kauzálních námitek srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Od vyplnění blankosměnky je nutno na tuto u pohlížet jako na úplnou směnku. Sama okolnost, kdy k vyplnění blankosměnky došlo, však pro tuto zpětnou účinnost vyplnění blankosměnky a její přeměny na směnku úplnou významná nijak není. Dále se v rozhodnutí uvádí, že samotná okolnost uzavření smlouvy o zúžení a vypořádání společného jmění za trvání manželství, podle níž se jeden z manželů stal výlučným vlastníkem věci, která byla do té doby v jejich společném jmění, nepostačuje pro závěr, že věřitel nemůže vést exekuci na tento majetek, domáhá-li se uspokojení závazku, který vznikl za trvání manželství druhému manželovi.

Dohoda manželů o změně rozsahu jejich společného jmění může mít vliv na rozsah uspokojení věřitele. Z tohoto důvodu zákon práva věřitele chrání, a to zejména prostřednictvím úpravy obsažené v ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012 [respektive , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ e. ř.“- ve znění účinném do 31. 12. 2012], když pro účely nařízení exekuce se považuje za majetek patřící do společného jmění manželů i majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen jeho zákonem stanovený rozsah, a umožňuje mu vést exekuci na tento majetek i pro vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Věřitel nemůže být dotčen změnou rozsahu společného jmění, k níž došlo až po vzniku závazku jednoho z manželů.

Jestliže však závazek jednoho z manželů vznikl až po uzavření smlouvy o zúžení společného jmění a exekucí byl postižen majetek, který se stal na základě této dohody výlučným majetkem druhého manžela, může tento manžel uplatnit vůči oprávněnému návrhem podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012 své výlučné vlastnické právo nepřipouštějící exekuci.

Podle ustanovení soud vyloučí k jeho návrhu tyto věci z exekuce, prokáže-li, že vymáhaný závazek vznikl při používání majetku, který se považuje podle ustanovení e. ř. ( ) za společný, a že oprávněnému byl v době vzniku pohledávky znám obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů.

Pro úspěch manžela povinného při uplatňování jeho výlučného vlastnického práva podle ustanovení k majetku, který by nebýt zúžení společného jmění manželů patřil do společného jmění povinného a jeho manžela, jenž byl postižen exekucí pro vymožení závazku vzniklého jen povinnému po uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů či po právní moci rozsudku soudu o zúžení společného jmění manželů, je tak významná nejen vědomost věřitele o obsahu smlouvy o vypořádání zúženého společného jmění, ale i vědomost manžela povinného o budoucím závazku jeho manžela.

Tyto obecné závěry platící pro vylučovací žaloby, jimiž uplatňuje manžel povinného právo k majetku, který získal smlouvou o vypořádání zúženého společného jmění manželů, je však třeba v projednávané věci promítnout se zřetelem k tomu, že exekuce byla nařízena k vymožení pohledávky ze směnky, která byla původně vystavena jako blankosměnka.

Jakkoli účinky přeměny blankosměnky v (úplnou) směnku nastaly zpětně k datu podpisu blankosměnky výstavcem a závazek povinného (manžela žalobkyně) tak vznikl okamžikem, kdy se na blankosměnku podepsal jako směnečný rukojmí, pro rozhodnutí o vylučovací žalobě je (v dané věci) podstatný nejen okamžik vzniku vymáhané (směnečné) pohledávky, nýbrž i skutečnost, že blankosměnka případně zajišťovala budoucí pohledávku.

Měla-li totiž podle vůle (budoucího) remitenta a (budoucích) směnečných dlužníků blankosměnka sloužit k zajištění pohledávky, která v době vystavení blankosměnky dosud neexistovala, je pro posouzení, zda jsou v poměrech dané věci splněny předpoklady plynoucí z ustanovení pro vyhovění žalobě o vyloučení věci z exekuce (tj. zda "vymáhaná" pohledávka vznikla v době po zúžení společného jmění manželů a věřiteli byl znám obsah smlouvy o vypořádání zúženého společného jmění manželů) významné i to, zda a kdy vznikla blankosměnkou zajištěná pohledávka. V tomto směru se soudy obou stupňů nevypořádaly vůbec s prostým tvrzením dovolatelky (ponechané ovšem jí bez příslušných důkazních návrhů), že žalované blankosměnkou zajištěné pohledávky vznikly až po uzavření Smlouvy ze dne 3. 8. 2009 (viz naposledy tvrzení zmíněné v jejím dovolání), a ani s tvrzením žalované (viz podání z -46), a jí navrženými důkazy (viz konkrétní odkaz na spisový materiál vedený u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. a v něm založeném podání na ) o existenci pěti konkrétních blankosměnkou zajištěných pohledávek vzniklých před vyplněním blankosměnky a před uzavřením Smlouvy ze dne 3. 8. 2009, se splatností z části před a po jejím vyplnění; jinak řečeno, je nutné se především zabývat okamžikem vzniku vymáhaných pohledávek.

Z výše uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud proto napadené usnesení podle ustanovení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud současně zrušil i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V následném řízení jsou soudy obou stupňů vázány právním názorem dovolacího soudu ( ve spojení s ). Z něj plyne potřeba zabývat se i tím, jaká pohledávka byla blankosměnkou zajištěná, kdy se stala splatnou, vznikla-li až po uzavření Smlouvy, pak i vědomostí žalobkyně o budoucím závazku manžela žalobkyně a v návaznosti na to i vědomostí věřitele o obsahu Smlouvy.

Ponechala-li žalobkyně svůj návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bez bližšího odůvodnění [ ], nelze mu vyhovět, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. ).

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. e. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 4. 2017JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu