Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4576/2016

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce L. N., místem podnikání ve Volarech, Samota 260, PSČ 348 51, IČO 66116457, zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, PSČ 301 00, proti žalované STAV-INVEST střešní systémy s.r.o. se sídlemv Praze 9 – Kbelích, Polaneckého 931/12, PSČ 197 03, IČO 63986361, zastoupené JUDr. Vratislavem Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Běluňská 258/68, PSČ 193 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. března 2014, č. j. -92, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, č. j. -64, jímž soud prvního stupně zrušil rozhodčí nález vydaný JUDr. Josefem Žádníkem, rozhodcem ad hoc, jmenovaným společností HONESTA, s.r.o., se sídlem Zeyerova 560/25, 460 01 Liberec, a jímž žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

Vyšel ze zjištění, že žalovaná jako dodavatelka střešní krytiny a žalobce jako odběratel uzavřeli dne 7. 5. 2007 rámcovou smlouvu, jejíž součástí byla rozhodčí doložka, podle níž spory mezi smluvními stranami měly být rozhodovány v rozhodčím řízení “jedním rozhodcem jmenovaným společností HONESTA, s.r.o., se sídlem Zeyerova 560/25, 460 01 Liberec, IČ 25431200 ze seznamu rozhodců vedeného společností HONESTA, s.r.o.“. Odvolací soud dospěl k závěru, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná. Základem jeho úvah bylo usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , podle něhož neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle , (dále jen „ obč. zák.“). Konstatoval mj., že společnost HONESTA, s.r.o. není stálým rozhodčím soudem, není oprávněna vydávat statuty a řády upravující způsob vedení rozhodčího řízení, žalobce na výběr rozhodce nemohl mít žádný vliv, byl-li určen touto společnosti jednostranně, podle jejích pravidel. Uzavřel, že výběr rozhodce nebyl transparentní, je tudíž dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “). Připomněl, že velký senát v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. též dovodil, že byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Takový závěr podle citovaného usnesení platí bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci podle Připomíná, že jeho procesní obrana byla založena na námitce, že žalobce v rozhodčím řízení neuplatnil, ač mohl, důvody uvedené v a c) , pro které se domáhal zrušení rozhodčího nálezu, jeho žaloba by tudíž měla být podle zamítnuta. Dovolatel zdůraznil, že akceptuje, že rozhodčí doložka, která byla sjednána, je podle stávající judikatury neplatná, akceptuje též, že se v judikatuře prosadil názor, podle něhož by byl žalovaný v exekučním řízení neúspěšný, domáhal-li by se výkonu rozhodnutí sporného rozhodčího nálezu, nicméně s ohledem na výslovnou dikci je přesvědčen, že žalobě na zrušení tohoto rozhodčího nálezu přesto nelze vyhovět. Předkládá proto dovolacímu soudu otázku, kterou podle jeho názoru dovolací soud dosud neřešil, zda v řízení o zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v , konkrétně proto, že nebyla sjednána konkrétní osoba rozhodce ad hoc, ani stálý rozhodčí soud, může mít úspěch účastník (jemuž byla uložena povinnost rozhodčím nálezem), který v rozhodčím řízení v rozporu s a neuplatnil, ač mohl, námitku nedostatku pravomoci rozhodce dříve, než rozhodce začal jednat ve věci samé.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , dospěl k závěru, že dovolání je pro řešení dovolatelem otevřené otázky přípustné. Otázku výkladu Nejvyšší soud sice již řešil, odvolací soud se však od judikatury Nejvyššího soudu odchýlil. Dovolání je proto také důvodné.

Odvolací soud správně ve svém rozhodnutí připomněl, že dne 11. 5. 2011 přijal velký senát pod sp. zn. rozhodnutí, které bylo uveřejněno pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc a odkazuje-li pouze na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je (jako celek) neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.

Správně rovněž odkázal na další rozhodnutí ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž velký senát dospěl k závěru, že byl-li rozhodce určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky ( obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle zastavit.

Otázku exekucí nařízených na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem určeným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, řešil v řadě svých rozhodnutí též Ústavní soud, který např. v nálezu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , nebo např. ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. uvedl, že zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení. V nálezu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. uvedl mimo jiné, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování. Ústavní soud též např. v usnesení ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. uvedl, že byl-li rozhodčí nález vydán mimo pravomoc rozhodce, překážku rozsouzené věci nezakládá.

Ze shora uvedených závěrů Ústavního soudu a z citovaných rozhodnutí velkého senátu vyšel též Nejvyšší soud v dalším svém usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 77/2016 s právní větou: „Nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.“

Judikatura Nejvyššího soudu, ale též Ústavního soudu se tedy sjednotila na tom, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem, jehož výběr nebyl ve shora uvedeném smyslu transparentní, není exekučním titulem a nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté přesto, že nebyl zrušen v řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle a násl. , a že tento závěr platí i v tom případě, že v rozhodčím řízení, v němž byl takový rozhodčí nález vydán, se povinný absolutní neplatnosti rozhodčí smlouvy, resp. nedostatku pravomoci rozhodce nedovolal.

Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) z uvedených východisek vycházel. Považoval zjevně za logické fakticky „odklidit“ rozhodčí nález, který nemá právní účinky (nezakládá překážku věci rozhodnuté a není způsobilým exekučním titulem). Opomněl však aplikovat , podle něhož soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, které se opírá o důvody nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. To neplatí, jde-li o spory ze spotřebitelských smluv.

Z citovaného ustanovení plyne, že zákon výslovně ukládá soudu, aby zamítl žalobu (nedává mu možnost volby) na zrušení rozhodčího nálezu opírající se o důvody podle nebo c) v případě, že se jich žalobce včas v rozhodčím řízení nedovolal, ač mohl.

Shora uvedená (ale též četná další) judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu sice dovodila (v určitých specifických případech) možnost zkoumat až v exekučním řízení, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který k tomu měl pravomoc, aniž by byla v rozhodčím řízení vyžadována procesní aktivita toho, jemuž byla rozhodčím nálezem ukládána povinnost, totiž aniž by bylo považováno za nutné dovolat se nedostatku pravomoci rozhodce podle , na něž již citovaný navazuje. (Rozhodci jsou totiž podle oprávněni zkoumat svou pravomoc a dospějí-li k závěru, podle rozhodčí smlouvy, která jim byla předložena, že jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením. Podle námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy, nejde-li o neplatnost z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení týkajícího se věci samé. To neplatí v případě sporů ze spotřebitelských smluv.)

Uvedená rozhodnutí se však vesměs týkala exekučních řízení (s výjimkou prvního shora uvedeného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, které se prvotně zabývalo pravomocí soudu podle ), v žádném z nich nebylo předmětem sporu samotné zrušení rozhodčího nálezu na návrh podaný podle , a řešen v nich nebyl ani výslovný imperativ uvedený v zamítnout žalobu, nejsou-li splněny podmínky tam uvedené. Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. , přijal a zdůvodnil závěr, že ustanovení stanovuje povinnost namítat neplatnost rozhodčí smlouvy nikoli později, než strana začala jednat ve věci samé. Jedinou výjimkou, kterou obsahuje, je, že příslušná strana by tuto skutečnost nemohla v rozhodčím řízení namítat, například z toho důvodu, že jí nebyl návrh na vydání rozhodčího nálezu s výzvou k vyjádření vůbec doručen. V takovém případě by se k v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nepřihlíželo, jelikož námitka neexistence či neplatnosti rozhodčí doložky objektivně nemohla být vznesena. Pokud tedy strana v rozhodčím řízení mohla uplatnit námitku neplatnosti rozhodčí doložky v prvním úkonu ve věci a neučinila to, je nutné žalobu za zrušení rozhodčího nálezu zamítnout pro nenaplnění požadavků v .

Od tohoto rozhodnutí, vzhledem k výslovnému znění zákona, který ukládá soudu zamítnout žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, nejsou-li splněny podmínky , není možné se odchýlit ani v této věci.

Žalobce žádal zrušit rozhodčí nález (mimo jiné) podle , podle něhož je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu okolnost, že je rozhodčí smlouva neplatná (z jiných důvodů, než proto, že byl rozhodčí nález vydán ve věci, o níž platnou rozhodčí smlouvu uzavřít nelze), nebo byla zrušena, nebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu plyne, že žalobce není spotřebitelem. Nebylo zjištěno, že by se neplatnosti rozhodčí smlouvy dovolal v rozhodčím řízení, nebylo zjišťováno (ač zjišťováno být mělo), zda tak učinit mohl, a nebylo zjišťováno ani to (vzhledem k právnímu závěru, z něhož odvolací soud vycházel), zda případně není dán jiný důvod pro zrušení rozhodčího nálezu.

Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je neúplné, není proto správné, nejsou však podmínky pro jeho změnu, dovolací je proto zrušil podle Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí též pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. dubna 2017

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu