Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 97/2017

-25

U S N E S E N Í

R. P.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

se

dovolání obviněného R. P.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. , v bodě I. uznal obviněného R. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že

dne 20. 10. 2014 v době od 19:00 do 20:00 hodin v obci N., v okr. V., v rodinném domě, fyzicky napadl M. P.,

kterou udeřil zaťatou pěstí do obličeje, následně do poškozené strčil, po jejím pádu ji opakovaně kopl silou vysoké intenzity do oblasti hrudníku, v důsledku čehož poškozená utrpěla zranění spočívající v roztržení sleziny s následným masivním krvácením do dutiny břišní, zlomenině 9. – 11. žebra vlevo, krevním výronu a otoku kolem levého oka s pravděpodobnou zlomeninou očnice a dále hematomu na přední straně levého stehna, přičemž poranění sleziny bezprostředně ohrožovalo život poškozené a vyžádalo si akutní operační zákrok, při kterém musela být slezina z dutiny břišní zcela odstraněna

.

2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a za tento zločin a sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 9. 12. 2014, č. j. -76, pravomocným dne 9. 12. 2014, mu uložil podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Vedle toho mu uložil podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ochranné opatření – ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 9. 12. 2014, č. j. -76, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, škodu ve výši 43 035 Kč.

3. Pro úplnost lze dodat, že soud prvního stupně současně uvedeným rozsudkem v bodě II. obviněného zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. Zt 8/2015, a to jednak podle § 226 písm. b) tr. ř. pro skutek, v němž byl spatřován jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a jednak zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť dospěl k závěru, že skutek není trestným činem, a dále podle § 226 písm. c) tr. ř. pro skutky, v nichž byly spatřovány přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že skutky spáchal obviněný.

4. Proti odsuzující části citovaného rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 9. 2016, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Klimové dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci dovolatel vyslovil názor, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů je v mnoha směrech v příkrém rozporu s provedenými důkazy a zásadami formální logiky. Za zásadní pochybení soudů považoval zejména extrémní nesoulad jimi učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy, přičemž zdůraznil, že pominuly jeho obhajobu ve všech směrech, aniž by v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly důvody takového postupu. V obecné rovině vyjádřil přesvědčení, že zmíněné vady jednoznačně svědčí o nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení, k čemuž rozvedl v podrobnostech následující argumentaci.

7. Obviněný poukázal na to, že ačkoli Nejvyšší soud není příslušný k přezkoumávání a hodnocení důkazů, měl by tak učinit za stavu extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jak je tomu v posuzovaném případě. Zdůraznil, že z hlediska spravedlivého procesu a principu presumpce neviny musí být závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, což v dané věci jak v řízení před nalézacím soudem, tak v řízení před odvolacím soudem nebylo splněno, a tudíž zásah dovolacího soudu i do skutkových zjištění považoval za oprávněný; k této problematice přitom odkázal na stanovisko Ústavního soudu a rovněžy. Dále namítl, že rozhodnutími soudů obou stupňů bylo nepochybně porušeno ustanovení tr. ř. a rovněž zásada in dubio pro reo, neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, soudy neprovedly jím navrhované důkazy, jež měly svědčit v jeho prospěch, a tyto důkazy jsou tedy tzv. opomenutými důkazy (k tomu opět poukázal na rozhodovací praxi Ústavního soudu), konkrétně nedoplnily dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie k věrohodnosti svědkyně M. V. a o výslech znalce MUDr. Petra Nedomy, popř. nevyžádaly doplnění znaleckého posudku ohledně jeho příčetnosti.

8. V další části svého podání dovolatel vytkl soudům obou stupňů, že nepostupovaly ani v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., a rozvedl výhrady k hodnocení jednotlivých důkazů z jejich strany. Uvedl, že v žádném případě nelze vyvodit z jeho výpovědi u vazebního zasedání, že by se k trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, plně doznal; zdůraznil jednak, že pouze připustil, že došlo ke konfliktu mezi ním a poškozenou

M. P.

(dále jen „poškozená“), a dále, že poškozená opakovaně setrvala ve svých konzistentních výpovědích na tom, že zranění, které jí bylo způsobeno, nespáchal on. Výpověď svědkyně M. V. označil za jednoznačně nevěrohodnou, neboť jde o osobu pravidelně požívající drogy a opakovaně trestanou, jež v průběhu trestního řízení měnila obsah své výpovědi; vzhledem k tomu navrhoval vypracování znaleckého posudku ohledně věrohodnosti jmenované svědkyně. Za zásadní a flagrantní pochybení považoval, pokud jej soud prvního stupně uznal vinným především na základě znaleckého posudku vypracovaného znalkyní PhDr. Blankou Zapletalovou k osobě poškozené, neboť tento označil za procesně nepoužitelný s tím, že znalkyně se dopouštěla i hodnocení jednotlivých výpovědí poškozené, což jí z hlediska konstantní judikatury nepříslušelo (toto přísluší pouze soudu). Vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, který přestože konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, pokud z takového hodnotícího závěru znalkyně vycházel, současně uvedl, že toto pochybení nebylo nijak fatální a nebylo podstatnou vadou spočívající v porušení ustanovení trestního řádu, kterou se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby. Dále poukázal na znalecký posudek vypracovaný znalcem MUDr. Petrem Nedomou k jeho duševnímu stavu, přičemž namítl, že rovněž tento soud prvního stupně v kontextu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. nesprávně hodnotil, neboť se měl zabývat otázkou jeho příčetnosti v době spáchání skutku, a k tomu účelu znalce vyslechnout, popř. uložit doplnění tohoto posudku, jak v rámci své obhajoby navrhoval.

9. V závěru svého dovolání obviněný vyslovil žádost, aby Nejvyšší soud zaujal stanovisko, zda lze v jeho praxi a judikatuře tolerovat ignorování nálezů Ústavního soudu, kterými bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2016, sp. zn. , jakož i usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. , a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně ve smyslu 265r odst. 1 tr. ř. uvedl, že nežádá o projednání věci ve veřejném zasedání.

10. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 31. 1. 2017 sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až

l

) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

13. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

14. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát, neboť námitky, jež uplatnil s poukazem na uvedený dovolací důvod, směřovaly výhradně proti vedení dokazování, jeho rozsahu a způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů (vytýkal soudům, že jednak porušily ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., neboť hodnotily provedené důkazy v příkrém rozporu se zásadami formální logiky, přičemž konkrétně uplatnil výhrady k hodnocení jeho výpovědi, výpovědi poškozené, výpovědi svědkyně M. V., znaleckého posudku vypracovaného znalkyní PhDr. Blankou Zapletalovou a znaleckého posudku vypracovaného znalcem MUDr. Petrem Nedomou, a dále, že nedoplnily dokazování o jím navrhované důkazy, jež měly svědčit v jeho prospěch, a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, k věrohodnosti svědkyně M. V., a výslech znalce MUDr. Petra Nedomy, popř. doplnění znaleckého posudku ohledně jeho příčetnosti, a tyto důkazy označil za tzv. opomenuté důkazy), a proti skutkovým zjištěním, jež tyto na podkladě provedeného dokazování učinily, když tvrdil, že porušily ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a rovněž zásadu in dubio pro reo. Současně prováděl vlastní hodnocení provedených důkazů. Vzhledem k jím tvrzeným pochybením měl za to, že v dané věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudy obou stupňů a provedenými důkazy, a že vadným postupem soudů bylo dotčeno jeho právo na spravedlivý proces.

15. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřovaly výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a rovněž svou vědomost o tom, že Nejvyšší soud není příslušný k přezkoumávání a hodnocení jednotlivých důkazů), po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným (včetně chybného závěru o subjektivní stránce daného trestného činu), a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů

dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. , aj.).

16. Jestliže přitom dovolatel rozhodujícím soudům vytýkal, že hodnotily důkazy zcela v rozporu se zásadou

in dubio pro reo

, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotněprávního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v d a tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností ( tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.

17. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků

spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně

garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. , , ). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů

spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů

opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů

provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. , aj.).

18. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů

a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě

svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a podrobně se zabýval i obhajobou obviněného a vyložil, proč pro své rozhodnutí nepovažuje za potřebné provádět další důkazy obviněným navrhované (srov. zejména strany 5 až 7 odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. jeho strany 5 až 7).

19. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

20. Pro úplnost je vhodné dodat, že dovolací argumentace obviněného je v podstatě opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozím řízení před soudy obou nižších instancí, jež se jí řádně zabývaly a dostatečně se s ní vypořádaly.

21. Pokud by pak výhrady dovolatele měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

22. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 3. 2017 JUDr. Jan Bláha předseda senátu