Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3413/2016

30 Cdo 3413/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně A. S., zastoupené JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Krupská 28/30, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016, č. j. -145, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 653 041,78 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. . Žalovaná před podáním žaloby žalobkyni na vzniklou nemajetkovou újmu uhradila 47 700 Kč.

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. -96, žalované uložil zaplatit žalobkyni 24 721,58 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 628 320,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žalovanou zavázal, aby žalobkyni na nákladech řízení zaplatila 26 238 Kč (výrok III).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně, v rozsahu zamítajícího výroku II, odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“), jenž rozsudkem ze dne 6. 4. 2016, č. j. -145, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla řádně zastoupená žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění , dále jen OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není.

Otázka významu předmětu řízení pro žalobkyni nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že význam řízení pro žalobkyni byl zanedbatelný, neboť nemohla zažívat pocity stresu, úzkosti a nejistoty kdy a jak posuzované řízení skončí, když již od počátku posuzovaného řízení věděla, že její nárok nemůže být uspokojen z důvodu značně nepříznivé finanční situace žalovaného, a když nejpozději prohlášením konkurzu na majetek žalovaného v prosinci roku 1994 muselo řízení pro žalobkyni zcela ztratit význam. V případě zanedbatelného významu řízení pro poškozeného není dle judikatury dovolacího soudu třeba přiznávat zadostiučinění v penězích vůbec a jako dostačující formu zadostiučinění lze využít konstatování porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Z judikatury dovolacího soudu rovněž vyplývá, že význam řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou a může se v průběhu řízení zvýšit či snížit a to i za situace, kdy posuzované řízení lze řadit mezi typová řízení se zvýšeným významem pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. ).

Ani při řešení otázky, zda nedošlo k odnětí věci zákonnému soudci, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když dovodil, že vyloučení soudce JUDr. P. T. z projednávání věci nebylo projevem svévole, neboť pro tento postup svědčila okolnost, že v posuzovaném soudním řízení rozhodovala soudkyně, ke které daného soudce pojil mnohaletý přátelský vztah, a se kterou vzájemně konzultoval mnohé odborné otázky, a to patrně i danou věc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2011, sp. zn. ).

Námitky žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a překvapivé, neboť odvolací soud řádně nevysvětlil, proč na základě kritéria významu řízení pro žalobkyni ponížil základní částku o 85 %, nemohou založit přípustnost dovolání podle , když odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně a žalobkyně měla v průběhu řízení zároveň dostatečný prostor se k otázce významu posuzovaného řízení vyjádřit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. , nebo obdobně nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. ). Případné nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku nadto nemohly být – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv žalobkyně, když odvolací soud postup při výpočtu základní částky v rozhodnutí dostatečně zřetelně objasnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 22. března 2017JUDr. Pavel Simonpředseda senátu