Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 406/2017

25 Cdo 406/2017

U S N E S E N Í

Bc. B. M.

D. K.

, zastoupená Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Praha 1, Karlovo nám. 24, o vzájemném návrhu žalované na náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2016, č. j. -517, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 640 Kč k rukám Mgr. Vojtěcha Novotného, advokáta se sídlem Praha 1, Karlovo nám. 24, do tří dnů od právní moci toho usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 5. února 2016, č. j. -175, z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 84 000 Kč z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, co do částky 2 160 Kč vzájemný návrh zamítl, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 55 560 Kč a na náhradě nákladů řízení 131 803 Kč. Již předtím bylo mezitímním rozsudkem v této věci rozhodnuto o základu nároku uplatněného vzájemným návrhem tak, že nárok žalované vůči žalobkyni je co do základu oprávněný. Soud přiznal žalované na náhradě ušlého zisku 48 000 Kč, na výdajích v souvislosti s hospitalizací a na bolestném 7 440 Kč a co do částky 2 160 Kč vzájemný návrh zamítl.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. září 2016, č. j. -517, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 55 560 Kč a nahradit jí náklady řízení změnil jen ohledně výše náhrady nákladů řízení na částku 111 059 Kč, jinak jej v těchto výrocích potvrdil a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 21 598,50 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Namítá, že soudy vyšly z mezitímního rozsudku, který je vadný, neboť soud neprovedl všechny navržené důkazy a nevyslechl účastníky řízení, a porušil tak jejich práva. Dovozuje, že žádné zranění žalované nezpůsobila, tvrzení žalované o ušlém zisku je účelové a rovněž účelový byl její požadavek na náhradu za ztížení společenského uplatnění, který vzala zpět. Odvolací soud na nedostatečně zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval obč. zák., nesprávně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, neboť aplikoval ve věci vzájemného návrhu přesto, že nebyly dány předpoklady, a naopak žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, když řízení částečně zastavil. Navrhla, aby soud dovolací napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že žalobkyně brojí převážně do oblasti dokazování, navíc za situace, že bylo pravomocně rozhodnuto o základu nároku, a v dovolání jsou namítány vady řízení, v němž bylo rozhodnuto mezitímním rozsudkem. V reakci na skutkové námitky žalovaná zopakovala soudem učiněná skutková zjištění ve vztahu k ušlému zisku, vyjádřila se k jednotlivým námitkám i k aplikaci Dovolání považuje na zcela nedůvodné, žalobkyně konkrétně nevymezila, v čem spatřuje přípustnost dovolání, v čem je rozpor napadeného rozhodnutí s ustálenou rozhodovací praxí a v čem spatřuje tvrzenou odchylku. Navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , 3 musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda o nich bylo rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. ). Dovolání není podle přípustné proti rozhodnutím, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Žádný z jednotlivých samostatných nároků na náhradu škody, o nichž bylo v dané věci rozhodnuto napadeným rozsudkem, nepřevyšuje uvedenou částku.

Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, dovolání žalobkyně není podle přípustné, neboť z obsahového hlediska nesplňuje předpoklady přípustnosti, když v něm není vymezeno, která konkrétní právní otázka řešená odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí se odchyluje od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka sice namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž je však patrno, konkrétně od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení určité právní otázky odvolací soud odchýlil, či která rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyla dle jejího názoru respektována (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, a ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. ).

Dovolatelka v podstatě pouze popsala, s čím nesouhlasí, a namítla nesprávné zjištění skutkového stavu a vadný mezitímní rozsudek. Nehledě na obecnou formulaci a povšechné výtky, týkající se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, nelze dovolatelce přisvědčit, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (srov. , 3 ), jestliže uplatněné výtky vycházejí z jiného skutkového stavu, než na jakém spočívá napadené rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výjimečnosti případu a o důvodech hodných zvláštního zřetele pro aplikaci ust. , které soud prvního stupně spatřoval ve skutkových okolnostech dané věci, pro které by v tomto konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení protistraně. Skutkové odůvodnění aplikace je plně dostačující. Námitky dovolatelky, jež směřují proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů, nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. § 243c odst. 1, 2 o.s.ř odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2017

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu