Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1487/2016

29 Cdo 1487/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Pražská 37/45, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. L. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem, se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, PSČ 312 00, o zaplacení 1.000.000 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. srpna 2014, č. j. -355, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 15.246 Kč, do šesti měsíců od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovanému (jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. M.) nevznikla povinnost zjišťovat, zda došlo ke splnění pohledávky, pro kterou byla vůči dovolatelce coby spoludlužnici úpadkyně vedena exekuce, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Z té vyplývá, že za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce odpovídá správce konkursní podstaty podle , (dále jen „obč. zák.“) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 96/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], jakož i to, že povinnost správce konkursní podstaty postupovat při výkonu své funkce s odbornou péčí zahrnuje také prevenční povinnost ve smyslu obč. zák. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2008, pod číslem 69).

Ani jeden z těchto závěrů odvolací soud v poměrech projednávané věci nezpochybnil a při hodnocení zjištěného skutkového stavu z nich implicitně vycházel.

S uvedenými východisky právního posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu ani dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož nebylo povinností žalovaného zjišťovat u soudního exekutora existenci pohledávky, pro kterou byla vůči dovolatelce vedena exekuce. Ten totiž prevenční povinnost správce konkursní podstaty nikterak nepopírá; vyplývá z něj pouze to, že žalovaný proto, aby splnil svou prevenční povinnost, nemusel u soudního exekutora zjišťovat, zda byla dotčená pohledávka uhrazena.

Ve vztahu k námitce, podle níž odvolací soud „nesprávně posoudil otázku náhrady nákladů řízení (...) a nesprávně neaplikoval “, neboť nevzal v úvahu, že dovolatelka byla osvobozena od soudních poplatků, dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání (k tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V důsledku této vady ( ), jíž dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případné) otázky procesního práva touto námitkou otevírané; proto se námitkou nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nadto skutečnost, že žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku, není sama o sobě důvodem k aplikaci , jak mylně vyvozuje dovolatelka.

Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 6. března 2016) podle , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 12.300 Kč a z náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300 Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.646 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 15.246 Kč.

Vzhledem k majetkovým a sociálním poměrům žalobkyně určil Nejvyšší soud pro splnění povinnosti zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 15.246 Kč lhůtu šesti měsíců ( větu první, a ).

Rozhodné znění , podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. března 2017

JUDr. Filip Cilečekpředseda senátu