Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D8700F74F7491FDEC1258137004755FB.html
HTML · 12.73 KB
No categories available
26 Cdo 5485/2016
26 Cdo 5485/2016
U S N E S E N Í
Lékárny U muzea, s. r. o. v likvidaci
MEDICENTRUM, družstvo
, se sídlem v Liberci, Masarykova 699/9, IČO 47311240, zastoupenému JUDr. Lukášem Hajžinem, advokátem se sídlem v České Lípě, Vachkova 3083, o 412.229 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 363/2014 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. června 2016, č. j. 30 Co 54/2016 -121, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobkyně
je povinna
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.438,80 Kč k rukám JUDr. Lukáše Hajžina, advokáta se sídlem v České Lípě, Vachkova 3083, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 12. 2015, č. j. 24 C 363/2014 -66, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 412.229 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř. “, přípustné, neboť otázku pasivní věcné legitimace žalovaného ve vztahu k uplatněnému nároku podle § 667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, že ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. představuje samostatný občanskoprávní nárok nájemce, který vynaložil se souhlasem pronajímatele na zvýšení hodnoty věci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 28 Cdo 314/2004 ) a že ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. se uplatní i při nájmu nebytových prostor
(viz např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 26 Cdo 861/2001 , uveřejněný pod číslem 14/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Účelem ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. je vypořádání investice nájemce provedené se souhlasem pronajímatele, a to subjektem, jenž je pronajímatelem ke skončení nájmu věci [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 410/2010 , či rozsudek téhož soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 67/2013 (podanou ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3999/13 )]. Pasivně věcně legitimovaným k zaplacení protihodnoty ve smyslu citovaného ustanovení je proto ten subjekt, který byl při skončení nájmu v postavení pronajímatele věci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1138/2005 , a rozsudek téhož soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3951/2010 ).
Z ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. i výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že jde o právo nájemce na vypořádání investic vložených do pronajaté věci se souhlasem pronajímatele, vznik tohoto práva je vázán na zánik nájmu a směřuje vždy vůči pronajímateli, nikoliv vůči vlastníkovi nemovitosti, v níž se pronajatý prostor nachází. Závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že žalovaný, který nebyl při skončení nájmu žalobkyně v postavení pronajímatele (ale jen vlastníka), není ve sporu o vypořádání investic podle § 667 odst. 1 obč. zák. pasivně věcně legitimován, je tak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. března 2017JUDr. Pavlína Brzobohatápředsedkyně senátu