Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 10/2017

29 Cdo 10/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce P. O., zastoupeného Mgr. Bc. Arnoštem Špačkem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Čsl. armády 1050/22, PSČ 405 02, proti žalovanému Ing. Aleši Klaudy, se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 191/18, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka BusMat plus s. r. o., identifikační číslo osoby 27315665, zastoupenému Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, PSČ 405 02, o zaplacení částky 68.875 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2015, č. j. -183, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu souduv Děčíněna náhradu nákladů žalobce v dovolacím řízení 1.875,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém bodu II. výroku tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém bodu I. výroku, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (před soudy obou stupňů), podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , takže zbývá určit, zda je přípustné podle

Nejvyšší soud předesílá, že podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“).

I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle , jež určuje, že dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (v intencích R 80/2013 přitom též platí, že výjimky z daného limitu se u výroků o nákladech řízení neuplatní).

Dovolání směřuje proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pro posouzení, zda dovoláním napadenou částí výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu odvolací soud takto dovolateli odepřel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu plyne, že dovolatel požadoval, aby mu za řízení před soudem prvního stupně byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 27.684,80 Kč (č. l. 121), a za řízení před odvolacím soudem náhrada nákladů řízení ve výši 6.921,20 Kč (č. l. 155). Součet částek za řízení před oběma soudy (34.606 Kč) pak nepřevyšuje 50.000 Kč, takže dovolání podle přípustné být nemůže.

Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle jako objektivně nepřípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalobce v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby [vyjádření k dovolání ze dne 5. června 2016 ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)].

Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, takže advokátu žalobce přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu); srov. obdobně např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tvoří částka 34.606 Kč, z níž mimosmluvní odměna činí 2.500 Kč (§ 7 bod. 5 advokátního tarifu) a polovina mimosmluvní odměny pak 1.250 Kč. S náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 325,50 Kč ( ) tak jde celkem o částku 1.875,50 Kč.

S přihlédnutím k tomu, že žalobce zastupoval v řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení , jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty platí stát (srov. ), Nejvyšší soud v souladu s ustanovením uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve prospěch státu (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. března 2017Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu