Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1220/2016

29 Cdo 1220/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně L. H., zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kachlíkova 891/15, PSČ 635 00, proti žalovanému F. G., o zaplacení 1.750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2015, č. j. -87, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. prosince 2015, č. j. -87, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách tohoto soudu), v němž Nejvyšší soud vyložil, k jakým kritériím se při rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků přihlíží, a zdůraznil, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické nebo právnické osoby se nesmí stát překážkou přístupu této osoby k soudu. Dovolatelka však přehlíží, že důvodem, pro který jí odvolací soud osvobození od soudních poplatků nepřiznal, bylo výhradně to, že měl její tvrzení za účelová a „velmi nevěrohodná“, což jej vedlo k závěru, že dovolatelka předpoklady pro osvobození od soudních poplatků neprokázala. Na vyřešení dovolatekou předkládané otázky tak napadené rozhodnutí nezávisí.

Kritéria stanovená v usnesení sp. zn. přitom odvolací soud plně respektoval (a dostál i požadavkům nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2014, sp. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. , na něž dovolatelka odkázala). Závěr odvolacího soudu je v souladu s výše odkazovanou judikaturou a odpovídá též důvodům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. , od nichž se dovolací soud nemá – navzdory návrhu dovolatelky – důvod odchýlit ani v poměrech projednávané věci.

Napadené rozhodnutí obstojí i z pohledu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“). Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž odvolací soud nevycházel z toho, že by dovolatelka musela nést následky svých dřívějších (nepřiměřených a nedůvodných) vydání. Naopak výslovně uvedl, že pokud by dovolatelce její nepříznivé majetkové poměry znemožňovaly přístup k soudu, byly by „předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dány“ bez zřetele k tomu, zda k přezkoumávané majetkové situaci došlo v důsledku jejích dřívějších „nepřiměřených výdajů bez důležitého důvodu.“ Při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatelky tedy odvolací soud respektoval důvody R 99/2013 (ale i závěry dovolatelkou uváděných nálezů Ústavního soudu ze dne 5. března 2009, sp. zn. , ze dne 9. února 2009, sp. zn. , jakož i rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. září 2010, sp. zn. ), z čehož se podává, že ani tato námitka není způsobilá založit přípustnost dovolání.

Uvádí-li dovolatelka (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. , resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. ), že v poměrech projednávané věci došlo ke zjevnému „rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem (…) a jeho právním posouzením“, a vytýká-li odvolacímu soudu, že je jeho rozhodnutí nedostatečně odůvodněno, neboť se omezil výhradně na „subjektivní konstatování“, namítá (podle obsahu) nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu; vytýkaná vada řízení však nezahrnuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí, a není tak způsobilým dovolacím důvodem ( ).

Nehledě k tomu rozhodnutí odvolacího soudu ani nepřezkoumatelností netrpí. Napadené rozhodnutí vyhovuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí. Navíc z obsahu dovolání je zjevné, že dovolatelkou (obecně) tvrzené nedostatky odůvodnění usnesení odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění jejích práv; již z tohoto důvodu tak nelze napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poukazuje-li dovolatelka na údajnou nemožnost prokazování negativních skutečností, přehlíží, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá; rovněž v tomto směru je tedy právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu správné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2016, pod číslem 123).

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu