Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8C607746BBD08EA2C125812F003C699F.html
HTML · 11.08 KB
No categories available
26 Cdo 5521/2016
26 Cdo 5521/2016
U S N E S E N Í
a) Ing. M. B.
,
b) doc. Ing. J. T., CSc.
,
c) Ing. P. P.
, zastoupených JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná 1321/29a, proti žalovanému
" F ", družstvo,
se sídlem v Brně, Filipova 762/9, IČO 25327721, zastoupenému JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1936/19, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 19/98 , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. dubna 2016, č. j. 26 Co 586/2006 -474, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobci napadli dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 28. 4. 2016, č. j. 26 Co 586/2006 -474 (jednalo se o čtvrté rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, poslední předcházející rozsudky zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2600/09 a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 2108/14 ), kterým potvrdil výrok rozsudku Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 25. 5. 2006, č. j. 42 C 19/98 -250, jímž zamítl návrh žalobců na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít tam specifikovanou kupní smlouvu, a změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř. “ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. ), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že soud musí při rozhodování po zrušení svého předchozího rozhodnutí Ústavním soudem respektovat rozhodnutí Ústavního soudu v dané věci, vyplývá z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y a je i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005 , nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05 ), a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak.
Námitkami, jimiž dovolatelé zpochybnili správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, navíc zpochybňují právní posouzení věci odvolacím (a Ústavním) soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňují tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Z obsahu spisu je pak zřejmé, že odvolací soud při vydání napadeného rozsudku vycházel ze stejného skutkového stavu jako Ústavní soud ve svém posledním rozhodnutí (nález sp. zn. II. ÚS 2108/14 ).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2017JUDr. Pavlína Brzobohatápředsedkyně senátu