Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4538E62D0A823579C125812F003C6984.html
HTML · 14.62 KB
No categories available
29 Cdo 1263/2016
29 Cdo 1263/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci společnosti Ursula Röder Zoll und Logistik, s. r. o., se sídlem v Liberci, Hodkovická 52, PSČ 460 06, identifikační číslo osoby 25474596, zastoupené JUDr. Kamilou Vítkovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Pátova 394/4, PSČ 470 01, za účasti 1) Bc. D. J., 2) B. R., a 3) JUDr. M. L., LL.M., Ph.D., zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a o jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 24/2015 , o dovolání JUDr. M. L., LL.M., Ph.D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2016, č. j. 7 Cmo 505/2015 -72, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. prosince 2015, č. j. 38 Cm 24/2015 -65, nepřiznal JUDr. M. L., LL.M., Ph.D., osvobození od soudních poplatků.
K odvolání likvidátora Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal likvidátor dovolání.
K námitce dovolatele, podle níž mu napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno, resp. mu bylo doručeno do nesprávné datové schránky, a „doručení je tak bez právních účinků“, srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015 , a stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 (jež jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách), z nichž se (mimo jiné) podává, že má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. advokát datovou schránku podnikající fyzické osoby – advokáta, ale též insolvenčního správce nebo daňového poradce), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti; účinky doručení písemnosti však nastanou i jejím doručením do datové schránky téže fyzické osoby, která jí byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem, za podmínek stanovených § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, tj. v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba.
Z obsahu spisu (dokladu o doručení na č. l. 76) nadto neplyne, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky dovolatele coby insolvenčního správce.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. na vyřešení otázky, zda dovolatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. o. s. ř. Dovolací námitky, které nenapadají (záporný) závěr odvolacího soudu ohledně uvedené otázky, proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. založit nemohou.
Pro posouzení a rozhodnutí věci tudíž nejsou právně významné výhrady dovolatele vůči jeho jmenování do funkce likvidátora usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. června 2015, č. j. 38 Cm 24/2015 -19, ani otázky týkající se zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a způsobu, jakým má dovolatel hradit náklady likvidace. Odvolací soud své rozhodnutí na posouzení těchto otázek (správně) nezaložil.
Otázka, zda je likvidátor jmenovaný soudem z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců dle § 191 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , osvobozen od placení soudních poplatků ze zákona, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. rovněž nezakládá.
Institut zákonného osvobození od soudních poplatků (upravený v § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích) totiž nelze zaměňovat s institutem upraveným v § 138 o. s. ř. o. s. ř. (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 88/2015 , a judikaturu v něm citovanou). Jinými slovy, skutečnost, zda je účastník osvobozen od placení soudních poplatků ze zákona, nemá pro posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. o. s. ř. žádný význam.
Má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. o. s. ř. , je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013 , uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013 ).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nemohlo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, neboť ten věrohodně nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry (dovolatel k výzvě soudu prvního stupně nedoložil ničeho), je plně v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovoláním je tvrzena též zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. o. s. ř. , jež má spočívat v tom, že soud prvního stupně byl v projednávané věci nesprávně obsazen, když rozhodl vyšší soudní úřednicí M. P. Zmatečnostní vady řízení však nejsou (od 1. ledna 2001) způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu § 241a o. s. ř. o. s. ř. ; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002 , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím § 237 o. s. ř. o. s. ř. je tudíž tato dovolací argumentace právně bezcenná.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz § 151 o. s. ř. o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu