Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
B41C96F7AFD4FAC1C125812C0031AACD.html
HTML · 15.8 KB
No categories available
30 Cdo 5591/2016
30 Cdo 5591/2016
U S N E S E N Í
B. V.
, proti žalované
České republice – Ministerstvu spravedlnosti
,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 374/2013 , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 55 Co 154/2016 -97, takto:
Dovolací řízení
se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v napadeném usnesení potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. 2. 2016, č. j. 25 C 374/2013 -92, jímž byl zamítnut návrh žalobce na bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a není mu tak možné ani zástupce z řad advokátů. V odůvodnění svého rozhodnutí se přitom ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že žalobce blíže neobjasnil své majetkové poměry, a že ze zjištění soudu prvního stupně jej nelze považovat za osobu nemajetnou, neboť vlastní nemovitý majetek (dům a pozemky). Nadto odvolací soud poukázal i na to, že je mu z úřední činnosti známo, že soudním rozhodnutím z roku 2014 mu byla přiznána částka 242 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce vede velké množství soudních a jiných řízení, které jsou svoji povahou svévolným a bezúspěšným uplatňováním práva a že uvedené znaky vykazuje i projednávaná věc.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při kterém nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. ) dále jen „o. s. ř. “.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 , uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014 , 26 Cdo 4831/2014 , 26 Cdo 4832/2014 ; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015 ).
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o odmítnutí žaloby. Dospěl k závěru, že není splněna podmínka § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. , neboť ve věci jde o svévolné uplatňování práva.
Podle ustanovení § 30 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř. o. s. ř. ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud se ztotožnil s posouzením soudu odvolacího soudu, dle kterého žalobce dostatečně hodnověrným způsobem neobjasnil své majetkové poměry a neprokázal tak splnění předpokladů pro výjimečné přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06 , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 ).
Ačkoli se žalobci po podání dovolání již nedostalo opětovného poučení o podmínkách § 241 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl dovolací soud k závěru, že žalobcova práva nebyla ohrožena, neboť mu je z rozhodovací činnosti známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobce musí tudíž být bezpochyby obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015 ).
Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu