Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4676/2016

20 Cdo 4676/2016

U S N E S E N Í

ABB s. r. o.

INTER ELECTRONICS TRADE, a. s.

, se sídlem v Praze, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo osoby 60193085, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 28, k vymožení peněžitého plnění, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. , 181/2016-268, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Povinná

je povinna

zaplatit oprávněné k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení 41 092 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. -228, podle ustanovení zastavil exekuci na majetek povinné s odůvodněním, že exekuční titul – rozhodčí nález ze dne 1. 8. 2013, sp. zn. Rsp 1721/12, vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky – Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 8. 2015, č. j. -17, zrušil; výrokem III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2016, č. j. , 181/2016-268, toto usnesení ve výroku III. potvrdil (výrok II.), ve výroku o nákladech exekuce je změnil tak, že soudní exekutorce se náhrada nepřiznává, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).

Usnesení odvolacího soudu ve výrocích II. a IV. napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost zakládá na tvrzení, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť se nezabýval „dostatečně tím, který z účastníků z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a z jakých důvodů,“ pročež jde o rozhodnutí nesprávné, které je „v rozporu například s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 05. 2014, sp. zn. .“ Odtud povinná dovozuje, že o nákladech exekučního řízení mělo být rozhodnuto tak, že povinnost k jejich náhradě stíhá oprávněnou. Na výzvu Nejvyššího soudu povinná doplnila své dovolání ve smyslu tím, že vyčíslila náhradu nákladů exekuce, jichž se domáhá.

K odvolání se vyjádřila oprávněná, která poukázala na absenci zásadního procesního zavinění na zastavení exekuce z její strany a nepřípadnost aplikace dovolatelkou předestřeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž zakládá přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V dané věci přichází v úvahu založení přípustnosti dovolání toliko na základě zjištění (čehož se dovolatelka výslovně dovolává), že „se odvolací soud odchýlil od ustálení rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

Tak tomu však není.

Odvolací soud naopak přiléhavě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. , z nějž i obsáhle citoval, a na tomto základě vydané – dovoláním napadené – usnesení je s ním konformní, a bezezbytku obstojí i jeho úvahy, jimiž odůvodnil úsudek, že posuzovaná situace je s tamní srovnatelná (odkázat lze i na rozhodnutí další, kupříkladu ze dne 4. 8. 20015, sp. zn. ).

Oproti tomu nelze přisvědčit dovolatelce, že by napadeným usnesením mohla být založena relevantní odchylka od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. , neboť jím nebyla řešena otázka důsledků zrušení exekvovaného titulu soudem (jako je tomu v daném případě), nýbrž důsledků skutečnosti, že zde „od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný“ titul proto, že jej vydal rozhodce, který k tomu neměl pravomoc, a s odpovídajícími, soudní judikaturou založenými důsledky, byl oprávněný již dříve obeznámen.

Dovolatelkou požadované – a v rozhodnutí odvolacího soudu údajně absentující – hodnocení, zda oprávněná zachovala při podání exekučního návrhu „potřebnou míru pečlivosti,“ je již hodnocením konkrétním, které odchylku v právním posouzení věci založit nemůže, pakliže z existence tohoto kritéria odvolací soud zjevně vycházel. Ostatně co do „spolehlivosti“ vykonávaného titulu (z pohledu oprávněné) stojí za připomenutí, že soud prvního stupně návrh dovolatelky (povinné) na jeho zrušení zamítl.

Jelikož jiný důvod přípustnosti dovolání dovolatel ani nenaznačil, a z obsahu dovolání se nepodává, je namístě závěr, že podmínky stanovené ustanovením splněny nejsou, a dovolání tím není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení věty první odmítl.

Dovolání oprávněné bylo odmítnuto, Nejvyšší soud úspěšné povinné přiznal podle , , a 2 a náklady, které jí v tomto řízení vznikly za zastoupení advokátem. Ty představuje odměna advokáta za jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání z 13. 9. 2016) podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. 5. 2013, ve výši 33 660 Kč ( , , , vyhlášky) a paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300 Kč podle vyhlášky, zvýšené o aktuální výši DPH, tj. celkem 41 092 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2017

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu