Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4453/2016

20 Cdo 4453/2016

U S N E S E N Í

M. K.

P. D.

, zastoupenému JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova č. 127/13, za účasti manželky povinného

L. D.

, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova č. 127/13, pro 537 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 25. dubna 2016, č. j. -139, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 25. dubna 2016, č. j. -139, a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. ledna 2016, č. j. -65,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

K návrhu oprávněné Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou dne 16. 6. 2011, č. j. -13, nařídil exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 537 800,- Kč s příslušenstvím. Provedením exekuce byl pověřen Mgr. Jaroslav Homola, soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno – město.

Podáním ze dne 1. 7. 2015 se manželka povinného domáhá zastavení exekuce k „nemovitostem“ evidovaným v jejím vlastnictví, a to bytu č. 279/1, bytu č. 279/2, jinému nebytovému prostoru č. 279/3, bytu č. 279/4, k bytu č. 279/5, jinému nebytovému prostoru č. 279/6, bytu č. 279/7, jinému nebytovému prostoru č. 279/8 a č. 279/9, v budově, zapsaným na listu vlastnictví č. 10374 pro obec B., k. ú. Ž. (dále jen „předmětné nemovitosti“). Návrh odůvodňuje tím, že na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. /14 bylo zrušeno přechodné ustanovení čl. LII bodu 2 , a proto nelze postihnout majetek manžela povinného v exekučních řízeních zahájených před 1. 1. 2013.

Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 14. 1. 2016, č.j. -65, jímž

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou k návrhu manželky povinného zastavil exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 16. 6. 2011, č. j. -13, v části, v níž má být provedena podle exekučního příkazu Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora exekutorského úřadu Brno-město, č. j. 030 EX 2372/11-39, ze dne 15. 8. 2011, prodejem předmětných nemovitostí (výrok I.), exekuci v tomto rozsahu odložil (výrok II.) a konečně rozhodl, že ve vztahu oprávněné a manželky povinného nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení o částečné zastavení exekuce (výrok III.). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že společné jmění povinného a jeho manželky bylo zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2007, č. j. -9, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2007. K vypořádání společného jmění došlo dne 6. 2. 2007 dohodou uzavřenou ve formě notářského zápisu, ve vztahu k předmětným postihovaným nemovitostem se dohoda stala účinnou vkladem do katastru nemovitostí ke dni 8. 2. 2007. Předmětné nemovitosti se na základě této dohody staly výlučným vlastnictvím manželky povinného. Předmětem nynější exekuce je vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 11. 3. 2011, č. j. -29, podle něhož má povinný zaplatit oprávněné 537 800 Kč s příslušenstvím, a to jako pohledávku ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s oprávněnou jako věřitelkou dne 29. 7. 2009. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce je třeba věcně rozhodnout, protože podle ustanovení , , ve znění od 1. 7. 2015, se může manžel povinného domáhat zastavení exekuce, má-li za to, že exekucí je postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než stanoví zvláštní právní předpis (míněno ustanovení až , ). Tento závěr však platí jen pro otázku aktivní legitimace manželky povinného k podání návrhu na zastavení exekuce, v ostatním (míněno při určení rozsahu, v němž může být majetek manžela povinného exekučně postižen) se s ohledem na datum zahájení řízení (dne 6. 6. 2011) „použijí ustanovení a exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013“. Dále odvolací soud zdůraznil, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí (exekuci) i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, pouze nebylo-li toto jmění v době zahájení exekučního řízení vypořádáno. V daném případě však v době zahájení vykonávacího řízení již společné jmění povinného a jeho manželky bylo vypořádáno dohodou ze dne 6. 2. 2007, na jejímž základě se výlučnou vlastnicí nemovitostí postižených exekučním příkazem exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze dne 15. 8. 2011, č. j. 030 EX 2372/11-39, stala manželka povinného. Protože právo oprávněné ze smlouvy o úvěru na zaplacení plnění, které je předmětem exekuce, vzniklo až po zúžení a vypořádání společného jmění povinného a jeho manželky, nelze na předmětné nemovité věci postižené předmětným exekučním příkazem pro účely exekuce pohlížet jako na součást společného jmění povinného a jeho manželky. Proto je důvod exekuci ohledně předmětných nemovitých věcí zastavit podle , , (dále též jen „ “), ve znění od 1. 1. 2013. Odvolací soud dále dodal, že k dohodě o vypořádání společného jmění, na jejímž základě se manželka povinného stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí (dne 6. 2. 2007), došlo předtím, než povinný uzavřel smlouvu o úvěru (dne 29. 7. 2009). Za takových okolností nelze ani uzavřít, že by touto dohodou mohla být ve smyslu , (dále též jen „o. z.“), dotčena práva oprávněné jako věřitelky povinného. Proto je nepodstatná námitka oprávněné, že jí nebylo známo, že společné jmění povinného a jeho manželky bylo zúženo rozhodnutím soudu, ani obsah dohody o vypořádání společného jmění.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Předpoklad přípustnosti dovolání zakládá na tom, že odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku, zda lze nařídit a provést ve vykonávacím řízení zahájeném do 31. 12. 2013 výkon rozhodnutí (exekuci) u závazku vzniklého za trvání manželství jen jednomu z manželů i na majetek patřící do společného jmění manželů před jeho zúžením a vypořádáním, jestliže tento majetek v době zahájení exekučního řízení již byl vypořádán ve prospěch manželky povinného, a to přes skutečnost, že oprávněná jako věřitel v době vzniku pohledávky nebyla vyrozuměna o tom, že došlo k zúžení společného jmění manželů a k jeho následnému vypořádání. Právní názor odvolacího soudu o nepostižitelnosti tohoto majetku ve vykonávacím řízení učiněný s odkazem na ustanovení § 150 odst. 2 o. z. je nespravedlivý, protože dlužníku umožňuje zneužít nevědomosti věřitele o tom, že společné jmění dlužníka a jeho manžela bylo před vznikem závazku zúženo a vypořádáno.

Manželka povinného a povinný se k dovolání vyjádřili tak, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo uskutečněno v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Není nespravedlivé, protože bylo na oprávněné jako věřitelce, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s povinným byla bdělá a prověřila majetkové poměry povinného. Smlouva o úvěru byla uzavřena až 2,5 roku po vypořádání zúženého společného jmění povinného a jeho manželky, a proto nijak nemohla zasáhnout do práva oprávněné jako věřitelky, jelikož vymáhaná pohledávka v době vzniku závazku vůbec neexistovala.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle ustanovení , (dále též jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že věc je třeba i v současné době- vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014- posoudit (srov. Čl. II bod 2 ) podle ve znění účinném do 31. 12. 2013, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud pominul existenci ustanovení ve znění do 31. 12. 2013 a nezohlednil ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vztahující se k tomuto ustanovení.

Podle ve znění do 31. 12. 2013 právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle ustanovení ve znění do 31. 12. 2013 obdobně podle odstavce 1 se postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů ( ), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy.

Při výkladu ustanovení , případně obsahově shodného exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2013 (závěr odvolacího soudu o použití těchto právních norem v předmětném znění nebyl dovolatelkou zpochybněn) Nejvyšší soud dlouhodobě zastává právní názor, že právně významnou skutečností pro posouzení, zda nyní již výlučný majetek manžela povinného má být vyloučen z exekuce, je nejen skutečnost, že závazek vznikl povinnému až po uzavření smlouvy či po rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů, ale též vědomost věřitele o tomto zúžení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. ). Při posuzování znalosti věřitele (oprávněného) je nutné prověřit nejen to, zda sám povinný nejpozději v době vzniku pohledávky věřitele s obsahem zúžení společného jmění seznámil, ale v případech, kdy tak neučinil, také to, zda manžel povinného věděl o budoucím závazku svého manžela (povinného) za trvání manželství a zda tedy měl možnost nejpozději do vzniku závazku manžela věřiteli obsah zúžení společného jmění sám oznámit. Jinak řečeno, jestliže manžel povinného o budoucím závazku svého manžela (povinného) vůči věřiteli (oprávněnému) věděl, a přesto věřiteli do jeho vzniku existenci zúžení společného jmění neoznámil, nemůže se úspěšně dovolávat vyloučení dané věci podle ustanovení z exekuce (výkonu rozhodnutí); jestliže o vzniku závazku povinného manžel povinného nevěděl (a nemohl z uvedeného důvodu věřiteli obsah zúžení společného jmění sdělit), nemůže se věřitel úspěšně domoci uspokojení pohledávky v exekuci (výkonu rozhodnutí) z jeho výlučného majetku nabytého po zúžení a vypořádání společného jmění. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ).

Při posuzování oprávněnosti návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce se tedy soud v souladu s (ve znění účinném do 31. 12. 2013) musí zabývat mimo jiné tím, zda byl oprávněné v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah dohody (či rozhodnutí soudu) o zúžení společného jmění, případně zda manželka povinného měla vědomost, že vykonávaný závazek má povinnému vůči oprávněné vzniknout, a přesto oprávněnou nevyrozuměla o tom, že společní jmění bylo zúženo a ve zúžené části vypořádáno. Protože odvolací soud se těmito otázkami v rozporu s ustanovením (ve znění účinném do 31. 12. 2013) a judikaturou dovolacího soudu nezabýval, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné.

Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí v plném rozsahu i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou) k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( a část věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 3. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu