Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1728/2016

7 Tdo 1728/2016-29

U S N E S E N Í

F. Š.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. , byl obviněný F. Š. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný se uvedeného přečinu dopustil tím (stručně uvedeno), že nejméně od 27. 5. 2015 se v čase kolem 10.10 hod. zdržoval na území města P., kam přijel úmyslně dopoledne autobusem, kdy v B. u. ležel na trávníku a kontrolovala jej hlídka Městské policie Plzeň a následně přivolaná hlídka Policie ČR, přičemž bylo zjištěno, že je osobou v celostátním pátrání, jevil známky intoxikace neznámou látkou a byl odvezen k lékařskému ošetření, přičemž se na území města P. zdržoval úmyslně, přestože byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 19. 6. 2014, odsouzen za krádež mimo jiné k trestu zákazu pobytu na území okresu P.-m. na dobu dvou roků.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný, a v jeho neprospěch proti výroku o trestu státní zástupce, která Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítá, že se sice zdržoval na území města P., což mu bylo zakázáno úředním rozhodnutím ale, jak již uvedl v dosavadním řízení, nic si z tohoto jednání nevybavuje, nepřemýšlel o tom, protože jednal v úmyslu spáchat sebevraždu a nechtěl úmyslně mařit výkon úředního rozhodnutí. K městu P., že nemá ani žádný osobní vztah nebo jiné vazby, a považuje proto za nelogické, aby cestu úmyslně plánoval. Nevylučuje ani, že na jeho jednání mělo vliv dlouhodobé užívání psychotropních a omamných látek, ke kterému se také doznal. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení krajského soudu, i další rozhodnutí na něj obsahově navazující.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy vycházely ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychiatrie a zjistily, že obviněný byl v době zahájení jízdy autobusem do P. schopen uvědomit si, že tímto jednáním se dopouští porušení zákazu pobytu a správně jej proto uznaly vinným trestným činem podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přičemž jeho chybějící osobní vazba k místu zákazu pobytu není významná. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na jeho existenci založil také důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Námitka obviněného o neexistenci úmyslné formy zavinění odpovídá uplatněným důvodům dovolání, ale je zjevně neopodstatněná, když stejnou obhajobou obviněného se již zabývaly soudy obou stupňů v původním řízení a dospěly k správnému závěru o naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Dovolací námitky obviněného jsou tak jen opakováním jeho obhajoby v průběhu řízení před soudem, soud I. stupně ji správně hodnotil v souvislosti s dalšími provedenými důkazy a s odkazem na provedené důkazy, zejména původní doznání obviněného a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož závěry podrobně cituje v odůvodnění rozsudku, učinil správný závěr o úmyslném jednání obviněného. Stejnou obhajobou, že se na území města P. nezdržoval úmyslně, se zabýval i soud odvolací, který zdůraznil, že obviněný svoji obhajobu účelově posouvá, ale jeho obhajoba byla vyvrácená, když věděl o uloženém trestu zákazu pobytu a do P. jel cíleně, tedy úmyslně, a závěry psychiatrického znaleckého posudku potvrdily, že v době jízdy autobusem i pohybu na území města P. si uvědomoval společenskou škodlivost svého jednání a toto byl schopen i ovládat, byť jeho ovládací schopnosti byly poněkud sníženy. Odvolací soud rovněž podrobně odůvodnil své rozhodnutí, Nejvyšší soud se s jeho argumentací plně ztotožnil, a proto na ní odkazuje, když by bylo zcela nadbytečné znovu stejnou argumentaci opakovat. Obviněný si byl vědom uloženého trestu zákazu pobytu, do P. jel cíleně a tedy úmyslně, přičemž tvrzený motiv této cesty, že chtěl spáchat sebevraždu, je z hlediska existence subjektivní stránky daného přečinu zcela irelevantní.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitka obviněného o neexistenci úmyslné formy zavinění, kterou se v předchozím řízení zabývaly a správně vypořádaly již soudy nižších stupňů, je zjevně neopodstatněná, a proto nenaplnila uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tedy není dán ani na jeho existenci založený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu