Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4098/2016

30 Cdo 4098/2016

U S N E S E N Í

J. P.

1) Mgr. V. D.

, a

2) Mgr. M. A. A.

, oběma zastoupeným JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2016, č. j. -175, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.364,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Luťchy, advokáta se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že dovolání žalobce (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu po Prahu 6 (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -155 (jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný 1/ je vlastníkem předmětných nemovitostí a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není ve smyslu přípustné.

Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel (jak se podává z obsahu jeho podání) v dovolání zpochybňuje skutková zjištění (učiněná soudem prvního stupně), z nichž při (meritorním) rozhodnutí vycházel odvolací soud, a jimiž je i dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání vázán, aniž by je mohl revidovat. Jinými slovy řečeno, nelze-li v dovolacím řízení revidovat skutková zjištění, pak dovolací argumentace, jež právě na takové skutkové revizi buduje oponentní právní závěr, nemůže být způsobilá k tomu, aby dovolací soud na jejím základě posuzoval přípustnost dovolání. Směřuje-li dovolání proti hodnocení skutečností, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, pak je třeba zdůraznit, že řešení této otázky je pouze a jen věcí soudů v nalézacím řízení.

V posuzované věci nelze ani dovodit, že by odvolací soud řešil – v rozsahu žalobcem uplatněné dovolací argumentace – otázku z oblasti procesního práva v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, anebo že by taková otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak, případně, že taková procesní otázka dovolacím soudem dosud nebyla řešena. Dovolacímu soudu přitom nepřísluší v dovolacím řízení posuzovat „hodnocení“ důkazů odvolacím soudem, přičemž samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby a případně s jiným možným výsledkem, neznamená, že zvolené hodnocení odvolacím soudem je nesprávné.

Námitka dovolatele, že odvolací soud nerespektoval závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. , není rovněž relevantní, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení právní otázky týkající se posouzení platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) dne 30. května 2006. Poté, co Nejvyšší soud svým předchozím kasačním rozsudkem ze dne 22. října 2014, sp. zn. , zrušil předchozí rozsudky obou soudů, soud prvního stupně v dalším řízení učinil skutková zjištění, která jej vedla, resp. i odvolací soud k právně kvalifikačnímu závěru, že předmětná kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými 1) a 2) není postižena absolutní neplatností, neboť se nejednalo o simulovaný právní úkon, ani o právní úkon postižený jinou vadou, jež by měla vést k závěru o jeho absolutní neplatnosti. Dokazováním bylo totiž zjištěno, že žalovaný 2) (coby kupující) ve smlouvě sjednanou kupní cenu žalovanému 1) (coby prodávajícímu) zaplatil způsobem popsaným v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu – jak již bylo shora vyloženo vzhledem k úpravě dovolacího řízení – nepřísluší zpochybňovat uvedená skutková zjištění, která jsou určitě a srozumitelně vyložena v odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku soudu prvního stupně, resp. reflektována v rozhodnutí odvolacího soudu, a zaujímat jiný skutkový závěr, který by posléze podrobil právnímu posouzení.

Jestliže je tedy z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku (ve vazbě na skutkové závěry soudu prvního stupně) zřejmé, jaká dílčí skutková zjištění a jaký závěr o skutkovém stavu věci odvolací soud učinil, resp. z jakého skutkového závěru při rozhodování odvolací soud vycházel, a pokud je současně odvolacím soudem učiněné právní posouzení věci podřaditelné pod takto zjištěný skutkový stav věci, pak při uplatněné dovolací argumentaci (dovolatelem vymezeného předpokladu přípustnosti jeho dovolání) nebylo možno dospět k závěru (pro pouhou dovolatelovu skutkovou polemiku a při jím zaujímané skutkové verzi případu a z toho plynoucího – oproti odvolacímu soudu – odlišného právní posouzení věci) o přípustnosti tohoto dovolání ve smyslu

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Náklady dovolacího řízení žalovaných v dané věci sestávají z odměny jejich advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) určené podle dst. 4 písm. b) (spor se týkal určení vlastnického práva k nemovitostem, kde za tarifní hodnotu se v daném případě považuje částka 50.000,- Kč; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. ). Tomu - vzhledem k zastupování dvou osob ( cit. vyhl.) - odpovídá (podle bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 4.960,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, jde o částku 5.260,- Kč; s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ( ) činí celkem náhrada nákladů dovolacího řízení žalovaných 6.364,60 Kč.

Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.364,60 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, k rukám advokáta, který žalované v tomto dovolacím řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 22. března 2017

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu