Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 569/2017

30 Cdo 569/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) Mgr. T. L., soudci Okresního soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, 2) JUDr. B. H., 3) JUDr. M. V. a 4) Mgr. R. K., soudcům Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, o ochranu osobnosti a zaplacení 6.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. března 2016, č. j. -116, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. března 2016, č. j. -116, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 5. ledna 2016, č. j. -104, kterým soud prvního stupně nepřipustil přistoupení České republiky – Ministerstva spravedlnosti do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhované přistoupení státu by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

Žalobce podal vlastnoručně sepsané dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, aniž by byl zastoupen advokátem. V dovolání navrhuje, „aby soud připustil dalšího účastníka – Ministerstvo spravedlnosti ČR“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

Podle věty první , není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [ ]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle , jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

V předmětné věci již Nejvyšší soud v rámci projednání dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -97, vydal usnesení dne 15. listopadu 2016, č. j. -125, ve kterém sám zhodnotil (poté co byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta), zda jsou eventuelně splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení žalobci se závěrem, že tomu tak není z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva žalobcem.

Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 14. března 2016, č. j. -116, pak z procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Nad to, jak již bylo vyloženo výše, i v této nyní projednávané věci byl již žalobce vyzýván a poučen o povinném zastoupení advokátem v dovolacím řízení v souvislosti s jeho dovoláním proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -97. Je proto opodstatněné presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno.

K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. : „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“

Z uvedeného plyne, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu věty první a odst. 4 Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil ( část věty před středníkem a věta třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. března 2017

JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu