Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 619/2017

28 Cdo 619/2017

U S N E S E N Í

a) JUDr. J. S.

,

b) J. S.

, obou zastoupených JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Na Vyhlídce 386/3, proti žalovaným

1) L. S.

,

2) E. S.

, oběma zastoupeným Mgr. Václavem Uhlířem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87,

o náhradu nákladů řízení

, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2016, č. j. -447, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze na základě zpětvzetí žaloby (v průběhu odvolacího řízení) odvolávajících se žalobců usnesením ze dne 16. srpna 2016, č. j. -447, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a zastavil řízení (výrok I.) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaným, a to ve výši 34 728 Kč před soudem prvního stupně a v částce 10 800 Kč za řízení odvolací, v obou případech do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejich advokáta (výrok II.). Odvolací soud rozhodl o zrušení rozsudku (jímž byla zamítnuta žalobu na zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím) a zastavení řízení na základě úkonu žalobců – zpětvzetí žaloby – učiněného při jednání odvolacího soudu dne 4. 5. 2016.

Usnesení odvolacího soudu napadli ve vztahu k výroku II., tedy pouze v části týkající rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů, dovoláním oba žalobci. Namítali, že předmětem řízení (rozuměj ve věci samé) byla původně částka 89 486 Kč s příslušenstvím, a teprve po vyloučení části předmětu řízení v rozsahu 80 486 Kč k samostatnému projednání (o tento nárok je nyní před týmž soudem prvního stupně vedeno řízení pod sp. zn. ) došlo ke snížení předmětu daného řízení pod bagatelní hranici, čímž dochází k situaci, kdy díky kouskování předmětu řízení částka nákladů násobně převyšuje částku předmětu řízení; je tak vyloučeno považovat dovolání za nepřípustné podle , neboť by docházelo ke krácení práv účastníků.

Se zřetelem k době zahájení řízení (před 1. 1. 2013) a vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (16. 8. 2016) se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7 článku II, části první, přechodných ustanovení a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.2013 (dále též jen ).

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a jednající podle , zabýval přípustností dovolání.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolací soud vždy prvotně, před zkoumáním splnění předpokladů přípustnosti dovolání (potažmo jeho projednatelnosti) z hlediska ustanovení se zabývá tím, zda přípustnost dovolání v daném případě nevylučuje některá z výluk upravených v ustanovení V případě dovolání směřujícího výhradně proti rozhodnutí nákladovému, jako relativně samostatnému procesnímu nároku (který je zakládám teprve rozhodnutím soudu podle výsledku řízení, resp. zavinění, jež jeho skončení způsobilo) se jeho přípustnost poměřuje toliko výší nákladů řízení o nichž bylo rozhodnuto, resp. je-li požadováno více, než bylo fakticky přiznáno nebo naopak je namítáno, že bylo přiznáno více, než mělo být, je rozhodující výše tohoto rozdílu. Rozhodující pro posouzení přípustnosti naopak není výše peněžitého plnění představujícího předmět řízení, resp. poměr výše nákladů k výši meritorního nároku (ten může rozhodovat leda při poměřování jejich přiměřenosti či účelnosti). Podstatná není ani okolnost, že se nárok podle dovolatele, stal bagatelním až jeho vyloučením k samostatnému projednání; o bagatelní nárok by se totiž s ohledem na jeho od zbytku odlišný hmotněprávní (a skutkový) základ jednalo i v případě, že by k rozdělení řízení nedošlo. V uvedených procesních souvislostech pak nelze zkoumat ani důvody či oprávněnost vyloučení věci (části původního nároku) k samostatnému projednání. S ohledem na shora sdělené skutečnosti je patrné, že pro posouzení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení z hlediska ustanovení je významná toliko výše těchto nákladů (požadovaná částka) a výluka z dovolacího přezkumu představovaná částkou 50 000 Kč není limitována žádnými dalšími skutečnostmi.

Napadají-li dovolatelé výrok II. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jejich povinnosti nahradit žalovaným náklady řízení, které celkem za řízení ve dvou jeho stupních nedosahují uvedený bagatelní limit (jde toliko o 45 528 Kč) a zároveň se nejedná o vztahy, v nichž zákonodárce upouští od omezujícího požadavku na minimální výši sporného peněžitého plnění, je zřejmé, že na dovolání jako přípustné pohlížet nelze, a proto je Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), jako nepřípustné odmítl ( věty první ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. února 2017

Mgr. Miloš Pól

předseda senátu