Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 203/2017

3 Tdo 203/2017-21

U S N E S E N Í

nejvyššího státního zástupce

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, č. j. -368,

zrušuje

.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se

zrušují

i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě

přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265

l

odst. 4 tr. ř. se obviněný A. N.

nebere

do vazby

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016, č. j. -340, byl obviněný A. N. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle , odst. 2 (tj. , účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a přečinem vydírání podle tr. zákoníku na skutkovém základě, že „

od přesně nezjištěného dne v říjnu 2014 do 7. 11. 2014 v O. – V. na ul. 2. d. neoprávněně užíval k bydlení byt, obývaný poškozenou G. K., do něhož se dostal, když po zaklepání na vstupní dveře tyto poškozená pootevřela, obžalovaný ji přetlačil a dveře do bytu úplně otevřel, přes slovně vyjadřovaný nesouhlas poškozené vešel dále do předsíně bytu a kuchyně, kde prohledal kuchyňskou linku, pokračoval do obývacího pokoje, který rovněž prohledal, a poté poškozené oznámil, že nemá kam jít a bude tedy bydlet u ní, byl 20 let na M., a proto je mu všechno jedno, může jí udělat problémy, vybít okna v baráku, udělat problémy její rodině, ví, kde bydlí její matka, takže poškozená ze strachu z obžalovaného svolila, aby u ní bydlel, první tři dny nemohla byt opustit a poté mohla z bytu odcházet pouze se svolením obžalovaného, musela mu vždy ohlásit, kam jde a kdy se vrátí, poškozenou omezoval v jejím bytě tak, že ji nenechal spát, musela si s ním povídat, v jednom případě, když usnula, ji vzbudil úderem do levé tváře, až jí způsobil hematom v okolí levého oka, v bytě poškozené setrval až do 7. 11. 2014, kdy se poškozená svěřila své kamarádce, a poté věc oznámila i Policii ČR, která obžalovaného v jejím bytě zadržela“

. Za to a dále za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 11. 3. 2016, a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 13. 1. 2016, byl obviněný podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci, a to jednoho kusu vojenského nože s černou rukojetí, který je uložen v depozitu PČR 8. OOK SKPV Ostrava-Zábřeh pod č. j. KRPT-246357-87/TČ-2014-070778-0828. Soud současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestu ze shora citovaných pravomocných rozsudků Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podala za obviněného A. N. nejprve tzv. blanketní odvolání jeho obhájkyně JUDr. Alena Kubalová, která byla obviněnému ustanovena dne 2. 8. 2016 z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V podání uvedla pouze to, že odvolání směřuje do výroků o vině a trestu a bude doplněno ve lhůtě sedmi dnů po konzultaci s klientem, který je ve věznici (č. l. 357 spisu). V zákonné lhůtě podal odvolání také sám obviněný, který v něm výslovně uvedl, že se odvolává proti výroku o vině, „jelikož trestné činy, za které byl odsouzen, nespáchal“ (č. l. 360 spisu). Ustanovená obhájkyně byla poté podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzvána samosoudkyní soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání, resp. k jeho doplnění o všechny náležitosti podle ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., s poučením, že jinak bude odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. K tomu byla obhájkyni stanovena lhůta pěti dnů od doručení výzvy, ke kterému došlo dne 30. 8. 2016 (č. l. 361 a 362 spisu). Na předmětnou výzvu obhájkyně nereagovala a odvolání ve stanovené lhůtě nedoplnila.

Po marném uplynutí stanovené lhůty bylo odvolání obviněného předloženo Krajskému soudu v Ostravě, který o něm rozhodl usnesením ze dne 27. 9. 2016, č. j. -368, jímž je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Odvolací soud zdůvodnil výše uvedené rozhodnutí tím, že řádný opravný prostředek obviněného nebyl i přes zaslanou výzvu obhájkyni do pěti dnů odůvodněn, když obviněný toliko sdělil, že trestné činy nespáchal. Soud druhého stupně proto dospěl k závěru, že odvolání obviněného nesplňuje náležitosti stanovené v § 249 odst. 1 tr. ř. a vady nebyly odstraněny ani postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř.

Usnesení odvolacího soudu napadl následně

dovoláním

nejvyšší státní zástupce. Učinil tak

ve prospěch

obviněného A. N. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce (dovolatel) předně poukázal na to, že podle § 249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně odůvodněno podle § 251 tr. ř. tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány. O tom musí být oprávněné osoby také poučeny. Oprávněná osoba přitom může zásadně napadat rozsudek z jakýchkoliv důvodů, které považuje ze svého hlediska za významné a způsobilé přesvědčit odvolací soud o nezákonnosti, neodůvodněnosti, neúplnosti či jiné nesprávnosti napadeného rozsudku nebo jeho konkrétního výroku. S názorem odvolacího soudu lze podle dovolatele souhlasit potud, že odvolání obviněného, zpracované obhájkyní, skutečně nesplňovalo zákonné náležitosti. To však neplatí pro odvolání sepsané samotným obviněným, které bylo zároveň podáno rovněž v zákonné lhůtě. Z jeho obsahu lze totiž podle dovolatele bez zřejmých obtíží dovodit, jaký výrok napadl a z jakého důvodu. Třebaže obviněným zvolená formulace byla velmi stručná, zřetelně z ní vyplynulo, že brojí proti výroku o vině, když má za to, že soudem učiněná skutková zjištění o tom, že je pachatelem žalovaného skutku, nejsou správná. Obviněný tak v podstatě vymezil vadu, kterou rozsudku vytýká z hlediska ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., a Krajský soud v Ostravě se proto měl takto podaným odvoláním zabývat meritorně. Na podporu svého názoru poukázal dovolatel na judikaturu Nejvyššího soudu a z ní zejména na obsah usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. . V něm byla řešena do jisté míry obdobná situace se závěrem, že je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle § 249 odst. 1 tr. ř., jestliže je i přes jeho stručnost zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je jím napadán a jaké konkrétní vady (skutkové, hmotněprávní atd.) jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Opačný výklad, tj. lpění na podrobném vylíčení namítaných vad rozsudku, by znamenal ztížení či zamezení přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný prostředek proti takovému meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu (srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti uzavřel nejvyšší státní zástupce své dovolání konstatováním, že pokud krajský soud nepřihlédl k obsahu odvolání podaného samotným obviněným, z něhož lze bez zřejmých pochybností dovodit namítanou vadu rozsudku soudu prvého stupně, zkrátil ho na jeho procesních právech a zasáhl tím především do jeho práva na obhajobu. O odmítnutí řádného opravného prostředku tak rozhodl v rozporu s § 253 odst. 3 tr. ř. a § 249 odst. 1 tr. ř., tj. aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tím byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. v jeho prvé alternativě.

Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.,

1) podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , zrušil, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

a

2) dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil dovolatel i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyšší soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému (doručeno dne 13. 1. 2017) a jeho obhájkyni (doručeno dne 11. 1. 2017). Do zahájení neveřejného zasedání však Nejvyšší soud vyjádření obviněného k dovolání neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní námitky, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř., na který odkázal.

Důvodem dovolání podle ustanovení

§ 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř.

je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo

odmítnutí

řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,

aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí

, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.

Jestliže tedy nejvyšší státní zástupce namítl, že Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně napadeným usnesením bez věcného přezkoumání podle § 253 odst. 3 tr. ř. zamítl řádný opravný prostředek obviněného, aniž by pro takový postup a rozhodnutí byly v projednávané trestní věci splněny procesní podmínky stanovené zákonem, uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. v jeho první alternativě

právně relevantně.

Protože Nejvyšší soud zároveň neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Dospěl přitom k závěru, že uplatněné námitky jsou

důvodné

.

Předně je nutno poukázat na to, že obsahem výzvy podle § 251 odst. 1 tr. ř. musí být také upozornění na zjištěné nedostatky odvolání, které podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady, pro něž odvolací soud tento řádný opravný prostředek jinak může odmítnout. V porovnání s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 251 odst. 2 tr. ř. sice není nutné, aby soud odvolateli zastoupenému obhájcem poskytoval i potřebné poučení k postupu, který má vést k odstranění vytýkaných vad, nicméně jen

na základě výzvy, jejímž obsahem je specifikace vad podaného odvolání

, může odvolatel přistoupit k případnému odstranění těchto nedostatků. Nejde-li o takovou výzvu, pak odvolateli není zřejmé, jaké vady odvolání má vlastně odstranit, v čem spočívají jeho nedostatky, co v něm chybí nebo je nejasné, rozporuplné apod. Jinými slovy, pouze na podkladě výzvy v podobě obsahující také konkretizaci vad podaného odvolání lze za splnění dalších podmínek (srov. § 251 odst. 1 tr. ř.) vyvozovat vůči odvolateli též důsledky předpokládané v ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř., jestliže této výzvě nevyhoví (k tomu srov. v právní teorii např. Šámal a kol.: Trestní řád – komentář, díl II., 5. Doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2005, str. 1898, a v judikatuře Nejvyššího soudu dovolatelem citovaná usnesení Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a sp. zn. ).

Přípis samosoudkyně soudu prvního stupně adresovaný dne 29. 8. 2016 obhájkyni obviněného a označený jako výzva k odstranění vad podle § 251 odst. 1 tr. ř. ve znění:

„podle § 251 odst. 1 trestního řádu Vás vyzývám k odstranění vad, spočívajících v nesplnění náležitostí obsahu podaného odvolání, které jsou stanoveny v § 249 odst. 1 trestního řádu, a to ve lhůtě pěti dnů od doručení této výzvy, jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 trestního řádu“

, výše uvedené kriterium jednoznačně nesplňoval. Už proto s ním nebylo možno spojovat účinky předvídané v ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř.

Nejvyššímu státnímu zástupci bylo třeba přisvědčit i v názoru, že ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. je možno považovat za dostatečný obsah odvolání obviněného A. N., které podal sám bez obhájkyně a které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 22. 8. 2016 (č. l. 360 spisu). Nejvyšší soud totiž při své rozhodovací činnosti vychází z pojetí, podle nějž je třeba při posuzování obsahových náležitostí odvolání zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci specifikace namítaných vad. Tedy i méně detailní odvolání je proto nutné považovat za podání odpovídající podmínkám uvedeným v § 249 odst. 1 tr. ř., pokud je z něj i přes jeho stručnost zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké vady (skutkové, hmotněprávní aj.) jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány. Podstatné je, aby byl z příslušného podání určitým způsobem stanoven rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Požadavek na podrobné vylíčení namítaných vad rozsudku by znamenal ztížení či zamezení přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu (srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Obviněný A. N. v předmětném podání vymezil trestní věc, o kterou se jedná, a to uvedením spisové značky. Dále specifikoval, že jde o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, které pak odůvodnil slovy

„Odvolávám se proti výroku o vině, jelikož jsem trestné činy, za které jsem byl odsouzen, nespáchal“.

Z takové – byť do jisté míry vágní – formulace lze snadno dovodit, že obviněný vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně.

Soudu druhého stupně tak nic nebránilo v tom, aby přistoupil k věcnému přezkumu podle § 254 odst. 3 tr. ř. Pokud napadeným usnesením odvolání obviněného odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., zatížil své rozhodnutí vadou zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř.

Proto Nejvyšší soud z podnětu důvodně podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, č. j. -368, zrušil. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy soud druhého stupně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek obviněného. V novém řízení bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). To znamená, že o odvolání rozhodne

po provedeném přezkumu

, nedojde-li v budoucnu k situaci předpokládané v ustanovení § 250 odst. 4 tr. ř.

Pokud jde o další postup Nejvyššího soudu, ustanovení § 265

l

odst. 4 tr. ř. lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pozbyl zároveň právní moci i výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016, č. j. -340, v jehož výkonu tak nelze pokračovat. Na straně druhé však nic nebrání tomu, aby byl vykonáván souhrnný trest uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. , jehož právní moc se ve výroku o trestu v důsledku výše uvedeného zrušení obnovila. Proto bylo rozhodnuto podle § 265

l

odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný nebere do vazby, když aktuální důvody tzv. koluzní vazby z obsahu spisu dovodit nelze a omezení obviněného na svobodě současným výkonem trestu v jiné trestní věci se jeví jako dostačující i z hlediska případných důvodů vazby podle § 67 písm.a), c) tr. ř.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. 2. 2017

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler