Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5096/2016

21 Cdo 5096/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky č. 946, proti žalované ŠKODA AUTO a. s. se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa č. 869, IČO 00177041, zastoupené Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. června 2016, č. j. -231, takto: I. Dovolání žalované se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Tolnaye, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky č. 946.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2016, č. j. -231, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jeho závěr o tom, že žalobce se svým jednáním nedopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a že jeho projevy nebyly směřovány adresně vůči zaměstnavateli a neměly žádný konkrétní dopad na zájmy žalované, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci – kritiky zaměstnance na adresu odborové organizace zaměstnavatele nebo zaměstnavatele, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. , k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) právní názory, uvedené např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7-8/1996 v časopise Práce a mzda, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. , uveřejněného pod č. 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

k výkladu ustanovení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 86/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě ustanovení , )] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (že „žalobce svými články formou satiry v periodiku Škoulovácký odbojář reagoval na aktuální témata týdeníku odborové organizace Škodovácký odborář“, že „v daném případě, v příspěvku o letních dětských táborech, muselo být každému průměrnému rozumně uvažujícímu čtenáři jasné a srozumitelné, že se jedná o něco smyšleného a nevážného, nikoliv o vážně míněnou, reálnou informaci“), nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobce se předmětným článkem dotkl zájmů žalované, jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované“, že „pro kritiku letních dětských táborů neexistoval žádný důvod“ a že „vazba na plnění pracovních úkolů není u zveřejňování příspěvků na sociálních sítích potřebná“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Mojmír P u t n a

předseda senátu