Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4921/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně SANEP s.r.o., se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Cimburkova 258/21, PSČ 130 00, IČO 28489667, zastoupené Mgr. Evou Tykalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti žalovanému Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění SIMAR, se sídlem v Praze 8 – Libni, Na Žertvách 132/24, IČO 61388203, zastoupenému Mgr. Dominikou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Běchovická 701/26, o ochranu pověsti právnické osoby a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2016, č. j. -497, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í(dle )

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci a tvrdíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení právní otázky, která dovolacím soudem dosud řešena nebyla.

Žalovaný se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) předesílá, že postupoval podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „“), který již neobsahuje ustanovení , na které žalobkyně ve svém dovolání odkazuje. V souladu s čl. II odst. 8 přechodných ustanovení k , jímž byl s účinností od uvedeného data podstatně změněn mimo jiné v hlavě třetí, upravující dovolací řízení, se podle dosavadního znění postupuje pouze tehdy, bylo-li dovoláním napadené rozhodnutí vydáno před nabytím účinnosti , což v tomto případě neplatí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobkyně nezformulovala žádnou právní otázku, která by ve smyslu shora citovaného mohla založit přípustnost dovolání, a ani z obsahu jejího podání nelze přípustnost dovolání dovodit. Dovolatel je totiž povinen v dovolání uvést mimo jiné, v čem vidí splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nesplní-li tuto povinnost, v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. , , věta první ). Dovolatelka tomuto požadavku nevyhověla. Obsah jí podaného dovolání je pouze polemikou s právními závěry odvolacího soudu, protože právně hodnotí jinak obsah otevřeného dopisu, který byl základem tohoto sporu. Pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, však není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. září 2015, sp. zn. , odmítl).

Nejvyšší soud z důvodu shora uvedených dovolání podle , věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s , věty druhé neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2017

JUDr. Zdeněk Despředseda senátu