Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 2/2017

4 Tz 2/2017-20

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

R. Ch.

a obviněného

M. N.

, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47,

byl porušen zákon

v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných R. Ch. a M. N.

Napadené usnesení

se zrušuje.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze

se přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, byly podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty stížnosti obviněných R. Ch. a M. N. proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněných R. Ch. a M. N. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku a pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Proti řízení předcházejícímu pravomocnému usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných R. Ch. a M. N. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tř. ř.

Aktuální znění trestního řádu v § 146 odst. 2 písm. a) jednoznačně stanoví, že policejní orgán poté, co uplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám, předloží stížnost, které sám nevyhověl podle odstavce 1 k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž dal tento státní zástupce souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vyslovil svůj nesouhlas s postupem státní zástupkyně krajského státního zastupitelství při rozhodování o stížnosti obviněných podaných proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083, o zahájení trestního stíhání. V rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že z příslušného spisového materiálu vyplynulo, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze v uvedené věci vykonávala dozor nad zákonností přípravného řízení, přičemž v odůvodnění napadeného usnesení je mimo jiné obsažen údaj o tom, že v trestní věci bylo původně zahájeno trestní stíhání obviněných usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2016, č. j. KRPS-140475-168/TČ-2012-010083, avšak toto usnesení bylo rozhodnutím dozorové státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7, podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušeno jako nezákonné, neboť neodpovídalo zásadám ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu, když v popisu skutku absentovala subjektivní stránka, v důsledku čehož popis skutku neodpovídal užité právní kvalifikaci. V závěru odůvodnění usnesení ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7, státní zástupkyně mj. uvedla:

„Na policejním orgánu nyní bude, aby vydal nové usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž výrok usnesení bude obsahovat takový popis skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným.“

V příslušném spise je dále založen i přípis dozorové státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. KZV 6/2016, z něhož vyplývá, jaké obsahové náležitosti má mít popis skutku a o jaké důkazy má policejní orgán skutek opřít. Současně v tomto přípisu dozorová státní zástupkyně uvedla, že doručení nového usnesení o zahájení trestního stíhání očekává ve lhůtě do 25. 2. 2016. V návaznosti na výše uvedený přípis policejní orgán postupoval v intencích pokynů dozorové státní zástupkyně a vydal dne 24. 2. 2016 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných Ch. a N., a to pod č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083.

S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že jak v případě přípisu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. KZV 6/2016, tak i odůvodnění rozhodnutí o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání se jednalo o pokyny, podle kterých následně policejní orgán ve věci postupoval, přičemž vydal znovu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných, jehož součástí je nový popis skutku ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dozorová státní zástupkyně tedy ovlivnila, resp. přímo řídila postup policejního orgánu a před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných jednak vyslovila svůj právní názor na důvodnost trestního stíhání, jednak učinila jednoznačný a závazný pokyn směřující k vydání konkrétního rozhodnutí.

V posuzovaném případě tak dozorová státní zástupkyně již nebyla příslušná k rozhodnutí o podané stížnosti obviněných proti nově vydanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, přičemž k předmětnému rozhodnutí byl příslušný státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, konkrétně státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že v řízení předcházejícím vydání usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, byl porušen zákon v neprospěch obviněných R. Ch. a M. N. ve vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení.

V posuzované trestní věci vykonávala dozor nad přípravným řízením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze. Ta by byla podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušná k rozhodnutí o stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, avšak pouze za předpokladu, že by policejní orgán rozhodl samostatně bez toho, že k rozhodnutí měl souhlas nebo pokyn státní zástupkyně vykonávající dozor nad přípravným řízením. V dané věci nebyla k rozhodnutí o stížnosti obviněných příslušná dozorující státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, jelikož v rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že státní zástupkyně v uvedené věci vykonávala dozor nad zákonností přípravného řízení, přičemž v odůvodnění napadeného usnesení je mimo jiné obsažen i údaj o tom, že v trestní věci bylo původně zahájeno trestní stíhání obviněných usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2016, č. j. KRPS-140475-168/TČ-2012-010083, avšak toto usnesení bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7 podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř. zrušeno jako nezákonné, neboť neodpovídalo zásadám ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř., když v popisu skutku absentovala subjektivní stránka, v důsledku čehož popis skutku neodpovídal užité právní kvalifikaci. V závěru odůvodnění usnesení ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7, státní zástupkyně mj. uvedla: „Na policejním orgánu nyní bude, aby vydal nové usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž výrok usnesení bude obsahovat takový popis skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným.“ V příslušném spise je dále založen i přípis dozorující státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. KZV 6/2016, z něhož vyplývá, jaké obsahové náležitosti má mít popis skutku a o jaké důkazy má policejní orgán skutek opřít. Současně v tomto přípisu dozorující státní zástupkyně uvedla, že doručení nového usnesení o zahájení trestního stíhání očekává ve lhůtě do 25. 2. 2016. V návaznosti na výše uvedený přípis policejní orgán postupoval v intencích pokynů dozorující státní zástupkyně a vydal dne 24. 2. 2016 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných R. Ch. a M. N. pod č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083. Z výše popsaných skutečností je zřejmé, že aktivitu dozorující státní zástupkyně lze označit za souhlas s vydáním rozhodnutí v konkrétní podobě, které bylo posléze napadeno stížností obviněných.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výše uvedená vyjádření státní zástupkyně lze pokládat za její předchozí souhlas s rozhodnutím policejního orgánu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. za souhlas s usnesením o zahájení trestního stíhání.

Lze tedy uzavřít, že policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání za situace, když již dopředu od dozorující státní zástupkyně věděl, že zamýšlené usnesení jí bude akceptováno, státní zástupkyně rozhodla o stížnosti obviněných za okolností, kdy vůči policejnímu orgánu fakticky vyjádřila své kladné stanovisko k zamýšlenému usnesení již před tím, než bylo vydáno.

V posuzovaném případě tak dozorující státní zástupkyně již nebyla příslušná k rozhodnutí o podané stížnosti obviněných proti nově vydanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, přičemž k předmětnému rozhodnutí byl příslušný státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, konkrétně státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Nejvyšší soud odkazuje rovněž na závěry Nejvyššího soudu o stížnostech pro porušení zákona ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 94/2012, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 11/2013 a ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 32/2013, se kterými je třeba se ztotožnit a aplikovat je i na uvedený případ.

Pro úplnost zbývá dodat, že za „souhlas“ ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze považovat nejen úkon státní zástupkyně takto výslovně označený a vyžadovaný (např. podle § 76 odst. 1, § 79 odst. 1, § 79a odst. 1, § 79c odst. 2, § 83b odst. 1 tr. ř. a dalších ustanovení), ale obdobně též další úkony státní zástupkyně, jimiž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Takový souhlas pak může být rovněž obsažen i v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozoru státní zástupkyně nad zachováváním zákona v přípravném řízení (§ 157 odst. 2, § 174 tr. ř.).

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v případě projednávané trestní věci byl podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k projednání a rozhodnutí o stížnosti obviněných R. Ch. a M. N. proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083, příslušný státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, nikoli státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze. Pokud o stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestního stíhání, rozhodla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, byl tím porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných.

Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných R. Ch. a M. N. Nejvyšší soud dále zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o stížnosti obviněných R. Ch. a M. N. proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 2. 2017

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu