Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3A99BB2FAD6B754EC125811500310241.html
HTML · 17.35 KB
No categories available
30 Cdo 419/2017
30 Cdo 419/2017
U S N E S E N Í
Dovolací řízení se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 2. 2016, č. j. 14 C 103/2006 -173, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Městský soud v Praze napadeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení ze dne 2. 10. 2015 zastavil.
Odvolací soud konstatoval, že z obsahu spisu vyplývá, že žádost žalobce o ustanovení zástupce byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2013, č. j. 14 C 103/2006 -141, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2013, č. j. 35 Co 426/2013 -148, a to v souvislosti s dovoláním proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, č. j. 35 Co 227/2012 -121. Opakovaná žádost žalobce o ustanovení advokáta byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 8. 2015, č. j. 14 C 103/2006 -161, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, č. j. 35 Co 345/2015 -165. Toto usnesení žalobce napadl dovoláním a znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by uvedl jakoukoli změnu, která by v jeho poměrech nastala od posledního rozhodnutí ve věci žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, neučinil tak ani po výzvě soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2015 a nezmínil ji ani v podaném odvolání. Za této situace odvolací soud řízení o žádosti žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů zastavil, neboť o téže žádosti žalobce již bylo jednou pravomocně rozhodnuto a tato překážka brání jejímu opětovnému projednání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 1. 2017, č. j. 14 C 103/2006 -194, doručeným žalobci dne 11. 1. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zástupcem advokátem a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 35 Co 86/2016 -177 s tím, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval svým přípisem ze dne 17. 1. 2017, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listin y, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2 , § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanského a obchodního kolegia došlo ke sjednocení dosavadní nejednotné praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle § 20 zákona o soudech a soudcích.
Podle § 30 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř. o. s. ř. ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán. Opakované (později podané) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u něj poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí při posouzení původní žádosti [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Žalobce ve své opakované žádosti však žádné nové skutečnosti neuvedl.
Za těchto okolností je zřejmé, že opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení nemůže být vyhověno, neboť se jedná o věc již rozhodnutou a žalobce tak své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. Ve smyslu shora uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tedy i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení o takové opakované žádosti je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva a nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu