Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5606/2016

29 Cdo 5606/2016

U S N E S E N Í

MIRAS - stavitelství a sanace s. r. o.

ARMA BAU s. r. o.

, se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 62497171, zastoupenému JUDr. Stanislavem Mikyškou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, tř. 28. října 1295/19, PSČ 370 01, o zaplacení částky 1 040 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2016, č. j. -457, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 439,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 20. ledna 2011 se žalobce podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), domáhal po žalovaném náhrady škody způsobené podáním „šikanózního“ insolvenčního návrhu. Škodu spatřoval v ušlém zisku, tj. v zisku, kterého by dosáhl v případě, kdyby objednatel (společnost RYTA s. r. o.) neodstoupil z důvodu podání insolvenčního návrhu od uzavřené smlouvy o dílo ze dne 17. září 2010.

Rozsudkem ze dne 24. listopadu 2015, č. j. -385, Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 521 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. března 2011 do zaplacení (bod I. výroku), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 518 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. března 2011 do zaplacení (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III., IV. a V. výroku).

K odvolání žalobce i žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání žalovaného proti bodu II. výroku rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že se žaloba i v tomto rozsahu zamítá; v zamítavém výroku pod bodem II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech státu a o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že mu v důsledku chování žalovaného (zavinění zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy na jeho náklady) ušel zisk, jehož by nebýt toho s jistotou dosáhl. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že smlouva o dílo, z níž žalobce vycházel při konstrukci svého nároku na náhradu škody, je neplatná, neboť neobsahuje podstatnou náležitost – dostatečně konkrétní a určitou specifikaci předmětu díla. Podle smlouvy o dílo měly být předmětem díla „Zemní a stavební práce dle nabídky“. Předmět díla je tedy ve smlouvě vymezen zcela nekonkrétně – v podstatě jen odkazem na „nabídku“. Za předpokladu, že by nabídka byla nedílnou součástí smlouvy, byla k ní připojena a obsahovala by popis díla, popř. alespoň takovou specifikaci prací, aby z ní bylo možno rozsah a obsah toho, co má být předmětem plnění, zjistit, bylo by podle odvolacího soudu možno takové vymezení díla považovat za dostatečné. Nabídka však uvádí pouze tyto údaje: polštář pod základy ze štěrkopísku – 620 000 Kč, průmyslová podlaha – 1 910 000 Kč, nákladová rampa – 1 250 000 Kč, požární cesta + kanalizace 1 070 000 Kč a terénní úpravy – 350 000 Kč, celkem 5 200 000 Kč. Z těchto údajů soud, ale ani ustanovení znalci z oboru stavebnictví, nemohli zjistit, co konkrétně mělo být předmětem díla. Žalobce v řízení nepředložil ani poptávku objednatele díla na provedení stavebních prací, projektovou dokumentaci stavebních prací, které byly předmětem smlouvy o dílo, podklady pro kalkulaci sjednané ceny díla – nabídky na dodávku materiálů, dohody o slevách, mzdy nebo subdodavatele, náklady na stroje, výši a způsob režijních nákladů. Cenová nabídka bez odkazu na projektovou dokumentaci – tj. bez upřesnění druhu, rozsahu a požadované kvality prací podle odvolacího soudu nemá žádnou vypovídací schopnost. Žalobce, kterého tížilo břemeno průkazu tvrzení, že by dosáhl právě takového zisku, jaký tvrdil (20 % z ceny díla 5 200 000 Kč), nebýt odstoupení od smlouvy, neprokázal, že standardně dosahoval tvrzeného zisku (znalecký ústav zjistil, že žalobcem reálně dosahované zisky činily cca 1/5 jím uváděné výše), ani to, že by měl platně uzavřenou smlouvu o dílo, na jejímž základě by měl nějaké konkrétní dílo za sjednanou odměnu zhotovit.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku, podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud podle a 2 , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že odvolací soud se – oproti mínění dovolatele – při svém rozhodování neodchýlil od judikatury označené v dovolání.

Odkazuje-li dovolatel na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně na rozsudek ze dne 10. srpna 2015, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 14. října 2008, sp. zn. a rozsudek ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. ) či Ústavního soudu (nález ze dne 12. července 2011, sp. zn. ), z nichž plyne, že smlouvu o dílo či její část lze uzavřít či změnit i ústně, pak opomíjí, že v řízení před soudy nižších stupňů ani netvrdil, že by byla smlouva o dílo uzavírána, doplňována či blíže specifikována ústní formou. Toto zjištění nevyplynulo ani z provedeného dokazování. Ostatně dovolatel ještě v řízení před odvolacím soudem tvrdil, že strany smlouvy si dílo vymezily obecně, což bylo pro dovolatele (jako zhotovitele) výhodné, neboť mohl při jeho realizaci maximálně využít možnosti úspor.

Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , podle něhož stanovení předmětu díla nabídkou a ceny díla rozpočtem nezpůsobuje bez dalšího neplatnost smlouvy o dílo, pak napadá právní závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud totiž neposoudil smlouvu o dílo jako neplatnou z důvodu, že smlouva o dílo odkazovala na nabídku či rozpočet, ale proto, že ani z nabídky, na kterou smlouva odkazovala, nebylo možné zjistit, jaké konkrétní dílo měl žalobce provést.

Konečně přípustnost dovolání nemůže založit ani poukaz dovolatele na čl. 15.2 smlouvy o dílo (sanatorní klauzule), podle kterého se smluvní strany zavázaly případné neplatné ujednání bezodkladně nahradit formou písemného dodatku ujednáním platným a co nejvíce se blížícím svým úmyslem a účelem ujednání původnímu, což by (podle dovolatele) nemohlo vést k situaci, že by mu z uzavřené smlouvy neplynul žádný zisk. Dovolatel totiž pomíjí, že „neurčitost“ vymezení předmětu díla způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. V poměrech dané věci je pak zjevné, že „platná“ smlouva o dílo uzavřena nebyla a že „odstoupením“ od neplatné smlouvy tudíž dovolateli žádná újma z povahy věci nemohla vzniknout.

Jelikož žalobce napadl dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, zabýval se dovolací soud rovněž přípustností této části dovolání. Podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněné. Tomuto požadavku však dovolatel nedostál. V dovolání nevymezuje žádnou otázku procesního práva, která by založila přípustnost dovolání ohledně nákladových výroků ve smyslu

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze 14. listopadu 2016) z částky 1 040 000 Kč, která podle bodu 6. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, činí 12 460 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 679,60 Kč jde o částku 15 439,60 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ( ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. února 2017

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu