Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4377/2016

32 Cdo 4377/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně E. Ž., zastoupené JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované UNIQA pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého třída 223/5, o zaplacení částky 141 394 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. -260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 30. 11. 2015, č. j. -228, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 85 520 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 55 874 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a o znalečném (výroky IV. a V.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 43 280 Kč s příslušenstvím a změnil jej ohledně částky 42 240 Kč s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (druhý výrok), o znalečném (třetí výrok) a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastnicemi (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti prvnímu výroku, podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Navrhuje, aby „bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení“.

Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud jako nedůvodné odmítl, respektive zamítl, a aby žalobkyni uložil nahradit žalované náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Dovolatelka podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku, a to výslovně co do částky 85 520 Kč. Patrně přehlédla, že co do částky 43 280 Kč s příslušenstvím odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně přisuzující žalobkyni tuto částku, zatímco ohledně částky 42 240 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že se žaloba zamítá. Ač původně šlo o součást celkově požadovaného plnění, v důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozsudkem soudu odvolacího došlo k tzv. štěpení nároku a na uvedené částky je třeba z hlediska přípustnosti dovolání hledět jako na samostatné nároky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu věty první a - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

K podání dovolání proti potvrzující části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, tedy v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalované zaplatit žalobkyni částku 43 280 Kč s příslušenstvím, není dovolatelka subjektivně oprávněna, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Potvrzující částí prvního výroku rozsudku odvolacího soudu nebyla žalobkyni způsobena žádná újma na jejích právech, neboť žalobě bylo v tomto rozsahu vyhověno.

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání směřuje rovněž proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 42 240 Kč s příslušenstvím zamítl. V této části není dovolání podle ustanovení přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v citovaném ustanovení.

Podle ustanovení , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

V projednávané věci nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy (ani z pracovněprávního vztahu nebo z věcí uvedených v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř), neboť předmětem řízení je nárok poškozené (žalobkyně) vůči pojistitelce (žalované) na náhradu škody vzniklé poškozením věci (automobilu žalobkyně) v důsledku provozu vozidla pojištěného (viníka dopravní nehody) podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ač mezi žalovanou a viníkem dopravní nehody byla uzavřena pojistná smlouva, nejde v projednávané věci o nárok na plnění podle smlouvy, ale o nárok vyplývající přímo ze zákona, tj. z ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. ).

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy - bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádné z účastnic, neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vyjádření zástupce žalované zcela se míjející s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, nepovažuje dovolací soud za úkon potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva, za který by žalované náležela náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2017

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu