Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tz 71/2016

6 Tz 71/2016-51

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

K.

takto

:

Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47 ze dne 20. 7. 1955, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanovení , v neprospěch obviněného I. K.

Rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47 ze dne 20. 7. 1955, sp. zn. , se

zrušuj

e

.

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný I. K.

zprošťuje

obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 10. 1954 s odvoláním se na své náboženské přesvědčení odepřel nastoupiti vojenskou základní službu, ačkoliv byl k jejímu nastoupení vyzván a řádně vyrozuměn povolávacím rozkazem OVS Púchov, čímž měl spáchat trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle (dále jen trestního zákona z roku 1950), neboť skutek není trestným činem.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47 ze dne 20. 7. 1955, sp. zn. , byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle , trestního zákona (dále jen tr. zák.) a byl podle tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž podmíněný odklad výkonu trestu ve smyslu tr. zák. byl vyloučen, a dále podle , 44 tr. zák. ke ztrátě čestných práv občanských, přičemž dočasná ztráta práv uvedených v tr. zák. byla stanovena na tři roky, dále podle tr. ř. k náhradě nákladů trestního řízení zálohovaných státem.

Podle zjištění bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně spáchal obviněný uvedený trestný čin tím, že dne 29. 10. 1954 s odvoláním se na své náboženské přesvědčení odepřel nastoupiti vojenskou základní službu, ačkoliv byl k jejímu nastoupení vyzván a řádně vyrozuměn povolávacím rozkazem OVS Púchov.

Vzhledem k tomu, že proti uvedenému rozsudku nebyl podán opravný prostředek, stal se pravomocným dnem vyhlášení (20. 7. 1955).

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 23. 12. 2016 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, ve které vytkl shora uvedenému rozsudku nesprávnost výroku o vině. Poukázal na to, že obviněný byl odsouzen za to, že uplatnil právo na svobodu svědomí, které i v té době bylo garantováno y Československé republiky z 9. května 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.), přičemž dále došlo k porušení § 2 odst. 3 tr. ř., podle kterého bylo úkolem soudu v trestním řízení zejména spravedlivě rozhodovat o trestných činech. Ministr spravedlnosti závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení ve vztahu k ustanovení , aby podle tr. ř. zrušil rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47 ze dne 20. 7. 1955, sp. zn. , jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle tr. ř., příp. podle tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

S ohledem na omezené množství důkazů, které měl Nejvyšší soud k dispozici (pouze ověřenou kopii rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47 ze dne 20. 7. 1955, sp. zn. ), mohl tento z rozsudku, který byl napaden stížností pro porušení zákona konstatovat, že obviněný dne 29. 10. 1954 s odvoláním se na své náboženské přesvědčení odepřel nastoupiti vojenskou základní službu, ačkoliv byl k jejímu nastoupení vyzván a řádně vyrozuměn povolávacím rozkazem OVS Púchov. Obviněný převzal povolávací rozkaz a sám uvedl, že vojenskou základní službu nenastoupí, což také učinil a ve lhůtě 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze vojenskou službu nenastoupil s odvoláním se na to, že se to příčí jeho křesťanskému přesvědčení a proto, že by výkonem vojenské služby učil se zabíjet a tím vším, že by hrubě porušoval Boží zákony.

Nejvyšší soud v souvislosti s předmětnou trestní věcí poukazuje na právní názor a závěry vyslovené v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejší u 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoliv tato deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku, podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tak, že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především článku 15 d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin“.

Je tedy zřejmé, že v rozporu s tímto právním názorem deklaroval stížností pro porušení zákona napadený rozsudek vinu obviněného I. K., přičemž nerespektoval právo náboženské svobody a přesvědčení obviněného, jejichž uplatnění obviněným v praxi postrádalo prvky společenské nebezpečnosti a protiprávnosti.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona, ke kterému napadeným rozsudkem došlo v neprospěch obviněného v ustanoveních § 265 odst. l tr. zák., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle § 271 odst. l tr. ř. sám s ohledem na závěry plynoucí z výše uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu ve věci rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2017

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu