Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3735/2016

26 Cdo 3735/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně SANATORIUM TROCNOV a.s., se sídlem v Praze 10, R. A. Dvorského 600, IČO 49241044, zastoupené JUDr. Olgou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Charlese de Gaulla 800/3, proti žalovanému statutárnímu městu Karlovy Vary, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2035/21, IČO 00254657, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, pro 9.706.604 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 2016, č. j. -285, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 57.402 Kč k rukám JUDr. Jany Wenigové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění ( ) :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 4. 2016, č. j. -285, potvrdil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 8. 2015, č. j. -235, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 9.706.604 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), dále změnil výrok o nákladech řízení ohledně jejich výše (výrok II.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že žalobkyně jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel uzavřeli dne 1. 7. 1997 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla budova v K. V. na třídě K. J. (lázeňský dům T.) a pozemky st. p. č. 1724 a p. č. 1723, vše v k. ú. a obci K. V. Obsahem smlouvy bylo i ujednání, že nájemce je povinen po dobu trvání nájmu na své náklady odstraňovat závady předmětu pronájmu (provádět opravy), což umožňoval dispozitivní charakter ustanovení a , (dále jen „obč. zák.“). Dále doplnil, že z obsahu uzavřené nájemní smlouvy není zřejmé, že by se jednalo o cesi práv a povinností z předcházející nájemní smlouvy ze dne 30. 4. 1993.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle a 3 vycházel dovolací soud z dosavadních právních předpisů ( věta za středníkem , – dále jen „o. z.“).

Otázka výkladu smluv podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. . Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 321 – 329 s.) i v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. ) ustálená. Podle obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem ( obč. zák.), určitost projevu vůle písemného právního úkonu pak musí být dána obsahem y, na níž je zaznamenán. Odvolací soud (i soud prvního stupně) vyložil obsah článků 7. a 8. nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky podle shora uvedených výkladových pravidel a jeho závěr o tom, že účastníci si v souladu s dispozitivním charakterem ustanovení a 669 obč. zák. sjednali, že náklady na opravu předmětu pronájmu po dobu trvání nájmu ponese nájemce, se od ustálené rozhodovací praxe neodchyluje (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. ).

Zpochybňuje-li dovolatelka především výklad odvolacím soudem při posouzení jí namítaného přechodu (cese) práv a závazků z původní nájemní smlouvy ze dne 30. 4. 1993, přehlíží, že na aplikaci uvedeného ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu ve skutečnosti založeno není. Třebaže odvolací soud považoval žalobkyní poprvé v odvolání namítanou cesi ve smyslu za novou skutečnost, po právní stránce ji (negativně) vyřešil. Jeho závěr o tom, že se o cesi nejedná, odpovídá obsahu nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 1997, kde je v článku 14. bodě 3. výslovně uvedeno, že tato smlouva ruší v plném rozsahu předchozí nájemní smlouvu ze dne 30. 4. 1993.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné, a proto je dovolací soud podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu