Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
A80287A2CED87B13C125810F001AF5C6.html
HTML · 10.71 KB
No categories available
26 Cdo 5531/2016
26 Cdo 5531/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelů a/ M. O. a b/ A. O., obou V. n. J., zastoupených Mgr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 384/13, za účasti Společenství vlastníků domu, Vyskytná nad Jihlavou, se sídlem ve Vyskytné nad Jihlavou 52, IČO: 29198003, o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 193/2014 , o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2015, č. j. 5 Cmo 144/2015 -52, takto:
Dovolání
se odmítá
.
O d ů v o d n ě n í :
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 2. června 2015, č. j. 5 Cmo 144/2015 -52, potvrdil usnesení ze dne 2. dubna 2015, č. j. 18 Cm 193/2014 -44, jímž Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) zamítl návrh navrhovatelů na vydání tam požadovaného předběžného opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé včasné dovolání, které však z posléze uvedených důvodů není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “).
Dovolání je – za podmínek upravených v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. Podle § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. o. s. ř. však dovolání není podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné mimo jiných i proti usnesení, kterým bylo – jako v posuzovaném případě – rozhodnuto o předběžném opatření. Přitom rozhodnutím o předběžném opatření je i rozhodnutí o návrhu podle § 1209 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , kterým se přehlasovaný vlastník jednotky domáhá zákazu jednat podle rozhodnutí, které zároveň napadá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2016, sp. zn. 26 Cdo 3645/2016 ). Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002 , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) – pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2017
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu