Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1253/2012

U S N E S E N Í

M .K

1. M. B.

,

zastoupené Mgr. Janem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13,

2. M. M.

, a

3. M. C.

, oběma zastoupeným Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 8,

o

zaplacení částky 332.974 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání 2. žalované a 3. žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, č. j. -97, o návrhu na vydání opravného usnesení, takto:

Návrh na opravu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, č. j. -124,

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku označeným rozsudkem Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, č. j. -97, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 4. 2011, č. j. -64, vyjma úroku z prodlení z částky 332.974 Kč od 2. 1. 2009 do 12. 10. 2009, ve vztahu mezi žalobkyní a dovolateli (žalovanými 2. i 3.) a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

Dne 17. 1. 2017 žalovaná 1. navrhla, aby dovolací soud opravil zjevnou nesprávnost zmíněného rozsudku spočívající v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zrušeno též ve vztahu mezi ní a žalobkyní. Žalovaná 1. argumentovala, že důvody, pro něž Nejvyšší soud přikročil ke kasaci rozsudků nižších instancí, se plně vztahovaly též na rozhodnutí o jejím právním postavení.

V judikatuře není pochyb o tom, že osoby, po nichž je požadováno solidární plnění, jsou zásadně samostatnými procesními společníky ve smyslu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. ). Ve sporech o pasiva dědictví jsou pak sice dědici pokládáni za společníky nerozlučné, avšak jen do pravomocného skončení dědického řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ). Ačkoli tedy žalovaní vystupovali v předmětné kauze coby dědici po zesnulém M. C., nebylo možné uvažovat o jejich nerozlučném společenství, neboť k zahájení daného řízení došlo až poté, co bylo projednávání dědictví po řečeném zůstaviteli pravomocně ukončeno.

Platí dále, že samostatní procesní společníci jsou oprávněni podat dovolání jen za svou osobu (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. ). Podání dovolání některým z nich pak nemá vliv na procesní poměry ostatních (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. ), neboť dovolací přezkum je zásadně limitován rozsahem zpochybnění rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Pakliže tedy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011 dovoláním napadli toliko žalovaní 2. a 3., mohl dovolací soud hodnotit správnost řečeného rozhodnutí pouze ve vztahu mezi nimi a žalobkyní. Naproti tomu části výroků rozsudku odvolacího soudu upravující povinnosti žalované 1., byť by třebas byly právně pochybené, Nejvyšší soud přezkoumat ani zrušit nemohl, nepodala-li proti nim posledně zmíněná účastnice dovolání.

Nezrušení napadeného rozhodnutí ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. tak nepředstavuje zjevnou nesprávnost rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012 ve smyslu , pročež bylo nutné předmětný návrh na vydání opravného usnesení zamítnout.

Pro úplnost dovolací soud podotýká, že i kdyby bylo podání žalované 1. kvalifikováno jako návrh na vydání doplňujícího rozsudku, nebylo by mu možné vyhovět neboť by se jednalo o požadavek jednak nedůvodný se zřetelem ke shora předestřenému, jednak opožděný dle , věty první, (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 2. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu