Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5532/2016

22 Cdo 5532/2016

U S N E S E N Í

, IČO:

670 06 035,

se sídlem v Třebíči, Švabinského 782/47, zastoupeného Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem v Třebíči, Oldřichova 159/1, proti žalovanému

Ing. B. O.

, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí č. 22/24, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2016, č. j. -132, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2014, č. j. -89, určil, že žalobkyně je vlastníkem mostu, zapsaný na LV č. 7704 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, pro katastrální území Ř., který vede z parcely p. č. 243, zapsané na LV č. 3596 na parcelu p. č. 241/1, zapsanou na LV č. 8404, obojí v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, pro katastrální území Ř. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 6. 2016, č. j. -132, rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Učinil tak, pro v neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to zánik předmětu řízení – mostu. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. (výrok II.)

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237, který v zákonném znění cituje, aniž však blíže vymezuje přípustnost dovolání. Dovolatel uvádí, že „odvolací soud k předmětu tohoto řízení přistoupil ryze formalisticky, bez řádného studia dosud provedených důkazů, a především rozhodl tak, že takovéto rozhodnutí neodpovídá zákonu“. Odvolací soud nesplnil povinnost řádně přezkoumat dosud provedené dokazování a řádně neodůvodnil svůj rozdílný závěr od soudu prvního stupně, čímž přispěl k právní nejistotě v právních vztazích. Navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, „že se odvolání žalovaného zamítá a potvrzuje se rozsudek soudu prvního stupně“, nebo případně aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů je účastníkům znám, spolu s dovoláním tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné pouze podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. (tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz)

].

V posuzovaném případě dovolatel řádně neuvádí, které ze shora uvedených hledisek přípustnosti dovolání považuje za splněné. Dovolatel pouze odkazuje na závěry soudu prvního stupně a odvolacímu soudu vytýká, že dostatečně nesplnil svou povinnost „přezkoumat dosud provedené dokazování“, a že své rozdílné názory od soudu prvního stupně řádně neodůvodnil. Pouhá citace textu ustanovení nepostačuje k projednání dovolání, neboť dovolatel nevymezil konkrétní předpoklad přípustnosti dovolání u jednotlivých právních otázek, na nichž je usnesení odvolacího soudu založeno. Mají-li být tyto právní otázky posouzeny jinak, neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl Nejvyšší soud odchýlit. Dovolatel tedy nedostál zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání. Z judikatury Ústavního soudu potom vyplývá, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

Ze shora uvedeného se podává, že dovolání trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat, proto je Nejvyšší soud podle věty první odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu