Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3813/2016

32 Cdo 3813/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce P. P., zastoupeného Mgr. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10 – Záběhlicích, Záběhlická 3262/88a, PSČ 106 00, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, o zaplacení částky 1 110 080 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. -337, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 4. 2015, č. j. -214, v přisuzujícím výroku pod bodem I ohledně částky 585 580 Kč s úrokem z prodlení od 11. 5. 2010 do zaplacení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a ve zbývající části výroku pod bodem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „ve znění“, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 524 500 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným (první výrok). Dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok), a uložil každému z účastníků povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 275 Kč (třetí výrok) a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 989,50 Kč (čtvrtý výrok).

Rozsudek odvolacího soudu, výslovně ve všech jeho výrocích, napadl žalobce dovoláním.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání v souzené věci přípustné není.

K podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu té části prvního výroku, kterou byl potvrzen přisuzující rozsudek soudu prvního stupně co do částky 524 500 Kč s úrokem z prodlení, není dovolatel oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Uvedeným výrokem bylo dovolateli vyhověno a nebyla mu způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo třeba napravit rozhodnutím dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto v této části dovolání odmítl jako subjektivně nepřípustné podle a

Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se při hodnocení znaleckých posudků neomezil toliko na hodnocení jejich přesvědčivosti, úplnosti a logiky jejich odůvodnění, nýbrž hodnotil i samotné vyčíslení hodnoty předmětného motocyklu ke dni pojistné události, jež je otázkou, k jejímuž zodpovězení je třeba odborných znalostí ve smyslu ; tím se měl odklonit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudků ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. , a ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. (které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz). V tom mu však nelze přisvědčit.

V souzené věci nedošlo k tomu, že by soud odborné závěry znalce o výši obvyklé ceny „přehodnotil“ a nahradil je svou vlastní laickou úvahou. Jestliže znalec určil obvyklou cenu motocyklu ve dvou variantách, z nichž jedna vychází z cen mimořádné výbavy uvedených v kupní smlouvě předložené dovolatelem (podstatně vyšších než byla jejich obvyklá cena na trhu) a druhá vychází z obvyklých cen mimořádné výbavy, pak odvolací soud nevybočil z mezí vytýčených judikaturou Nejvyššího soudu, v nichž jsou soudy povolány hodnotit znalecký posudek, přiklonil-li se k jedné z těchto variant a učinil-li tak na základě právní argumentace, odpovídající ustanovení , o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).

Ve vztahu k další argumentaci obsažené v dovolání dovolatel předpoklady přípustnosti dovolání nevymezil.

Ačkoliv dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, ve vztahu k těmto výrokům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a též důvodu dovolání zcela rezignoval. Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení v této části, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto ohledu posoudit přípustnost dovolání ( věta první ).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení věta druhá, část věty před středníkem ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 2. 2017

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu