Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5048/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Hasalou, advokátem, se sídlem v Šumperku,Radniční 237/13, PSČ 787 01, za účasti společnosti APATOR METRA s. r. o., se sídlem v Šumperku, Havlíčkova 919/24, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 26834073, zastoupené Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem, se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 645/2, PSČ 779 00, o zaplacení 19.624.753,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě − pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele a společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2016, č. j. -552, ve znění usnesení ze dne 22. června 2016, č. j. -576, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. června 2013, č. j. -423, ve znění usnesení ze dne 7. dubna 2014, č. j. -495, uložil společnosti APATOR METRA s. r. o.(dále jen „společnost“)zaplatit navrhovateli 16.539.753,77 Kč spolu s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku (výrok I.), zamítl návrh co do zaplacení 3.085.000 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok II.), zastavil řízení co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6.375.246,23 Kč od 16. července 2009 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku I., tedy ohledně částky 9.905.000 Kč včetně úroků z prodlení z částky 16.539.753,77 Kč od 17. března 2010 tak, že je společnost povinna zaplatit navrhovateli 9.119.833 Kč spolu s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku, a zamítl návrh v části, v níž se navrhovatel domáhal zaplacení 785.167 Kč včetně příslušenství (první výrok), dále změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích IV. a V. ohledně nákladů řízení (druhý a třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení a znalečném (čtvrtý až šestý výrok).

Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí usnesení ze dne 18. března 2014, č. j. -486, ve znění usnesení ze dne 16. dubna 2014, č. j. -497 (kterým odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně v části výroku I. a ve výrocích IV. a V. a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení), zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. října 2015, č. j. -514, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba účastníci řízení dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“), jako nepřípustná. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou přípustná ani podle

a) K dovolání navrhovatele:

Nejvyšší soud úvodem podotýká, že k podání navrhovatele ze dne 23. listopadu 2016, označenému jako „doplnění dovolání“, nemohl při posuzování důvodnosti dovolání přihlížet, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je podle věty první možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolateli uplynula v září 2016 (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož je třeba k posouzení částek, které krátce po ukončení účasti dovolatele ve společnosti obdrželi ostatní společníci za své podíly, tyto částky (sjednané v eurech) přepočíst (na české koruny) podle kursu platného ke dni uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů (za účelem určení spravedlivého vypořádání), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž nelze za obdobných okolností přihlížet k následným změnám v kurzu (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. , ze dne 21. března 2013, sp. zn. , nebo ze dne 14. srpna 2014, sp. zn. ).

b) K dovolání společnosti:

Námitky proti závěru odvolacího soudu, který – vycházeje ze závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. ) – při určení výše vypořádacího podílu navrhovatele přihlížel k hodnotě čistého obchodního majetku, jsou pouhou polemikou s předchozím (kasačním) rozhodnutím, jakož i s (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu v něm citovanou, k jejíž změně Nejvyšší soud neshledává důvody.

Pouze na okraj lze poznamenat, že shodný přístup zvolil zákonodárce výslovně i v a 3 , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], a to pro případ, že si společníci ve společenské smlouvě způsob výpočtu vypořádacího podílu neupraví a vypořádací podíl nelze určit ani podle z. o. k.

Odvolací soud zcela v souladu s (výše označenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu – poté, kdy vyšlo najevo, že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky zpracované ke dni zániku účasti navrhovatele ve společnosti, tj. k 20. lednu 2009 (14.299.000 Kč) byla v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku k témuž dni (63.918.000 Kč) – přihlédl při stanovení výše vypořádacího podílu navrhovatele k posledně uvedené veličině. Výši vypořádacího podílu odvolací soud bez dalšího nestanovil součinem zlomku představujícího výši podílu navrhovatele a hodnoty čistého obchodního majetku (tedy jako jednu třetinu z částky 63.918.000 Kč), ale přihlédl k výši ceny, kterou zbývající společníci získali za převod svých podílů ve společnosti (představujících v souhrnu 100 % na základním kapitálu) na třetí osobu podle smlouvy o převodu obchodních podílů ze dne 15. listopadu 2010 (2.500.000 Eur, tedy – při kursu ke dni uzavření smlouvy ve výši 24,625 – 61.562.500 Kč), jakož i k tomu, že se „stav společnosti“ v období mezi 20. lednem 2009 a 15. listopadem 2010 zásadně nezměnil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu pak odvolací soud, zcela v souladu s judikaturou dovozeným požadavkem poctivosti (spravedlnosti) vypořádání, uzavřel, že vypořádací podíl by neměl v poměrech projednávané věci převyšovat cenu připadající na podíl dříve náležející navrhovateli (tedy jednu třetinu z částky 61.562.500 Kč, tj. 20.520.833 Kč).

Je s podivem, že dovolatelka brojí proti tomu, že odvolací soud (v souladu s požadavkem poctivosti) vzal v potaz cenu za převod všech podílů ve společnosti, když právě na základě tohoto postupu přiznal navrhovateli nižší vypořádací podíl, než by činil při výpočtu pouze z hodnoty čistého obchodního majetku (o 785.167 Kč).

Splatnost vypořádacího podílu pak odvolací soud stanovil v souladu s ustálenou judikaturou k výkladu , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož je společnost povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu poté, kdy splnila povinnost podle nebo 6; k pojmu „bez zbytečného odkladu“ srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , či usnesení ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. , ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. , nebo ze dne 22. září 2015, sp. zn. .

Okamžik, kdy se společnost seznámila s jedním z řady znaleckých posudků, nemá pro určení splatnosti vypořádacího podílu žádný význam. Bez právního významu je pak i skutečnost, že proti navrhovateli bylo vedeno exekuční řízení a účast navrhovatel zanikla právě v důsledku exekučního příkazu postihujícího podíl navrhovatele ve společnosti; v takovém případě měla společnost vypořádací podíl plnit (ve správné výši) exekutorovi.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2017

JUDr. Petr Š u k předseda senátu