Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 4/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti žalovanému P. S., zastoupenému JUDr. Jiřím Šabatou, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského 1859/6, o zaplacení 96.588,39 Kč s příslušenstvím a odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 14. 11. 2016, kterým žalovaný rovněž uplatnil námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, žalovaný navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) Krajskému soudu v Brně, pracoviště Husova 15. Svůj návrh odůvodnil tím, že on i směnečný dlužník mají bydliště, resp. „sídlo podnikání“, v obvodu Krajského soudu v Brně. Úvěrová smlouva byla uzavřena a směnka vystavena Komerční bankou, a. s., pracoviště Blansko a veškeré důkazy se tak nachází v obvodu Krajského soudu v Brně, resp. v insolvenčním spisu vedeném ve věci směnečného dlužníka Krajským soudem v Brně.

Žalobkyně podáním ze dne 8. 12. 2016 vyjádřila s přikázáním věci nesouhlas s tím, že důvody, pro které by mělo dojít k delegaci věci Krajskému soudu v Brně, nemají jakoukoliv právní a skutkovou relevanci ke směnečnému závazku. Pokud by navíc bylo návrhu žalovaného vyhověno, byla by naopak žalobkyně značně vzdálena od soudu projednávajícího danou věc a vznikly by jí tak další dodatečné náklady. Soudní řízení bylo nadto primárně zaviněno žalovaným v důsledku jeho liknavosti s úhradou směnečného závazku, za který se jako avalista zaručil.

Podle ustanovení věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení věty druhé účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V daném případě ani jedna z okolností uvedených žalovaným není způsobilou odůvodnit přikázání věci Krajskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. 11. 2009, sp. zn. ), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V přezkoumávané věci však s návrhem žalovaného žalobkyně výslovně nesouhlasila. Přikázat věc jinému soudu z důvodu vhodnosti, s přihlédnutím též k možnostem, jež skýtá ustanovení upravující institut tzv. dožádání, tedy není namístě.

Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení ) a rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2017

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu