Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2258/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Markem Neustupným, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290, proti žalované Ekonomické stavby s. r. o., se sídlem ve Zruči - Senci, Ke Křižovatce 466, identifikační číslo 252 24 476, zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady 5. května 296/36, o 107.418 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. srpna 2015, č. j. -357, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 4. listopadu 2014, č. j. -311, ve znění opravného usnesení ze dne 18. prosince 2014 č. j. -326, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 70.992 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 31. 8. 2010 do zaplacení (výrok I.) a v částce 36.426 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 31. 8. 2010 žalobu zamítl (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení tak, že žalovaná je povinna „zaplatit žalobci úplnou náhradu nákladů řízení ve výši 151.06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce“ (výrok III.), a o nákladech řízení státu tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever částku 2.672 Kč a žalovaný částku 5.678 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a V.).

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. srpna 2015, č. j. -357, rozsudek soudu prvního stupně změnil v odvoláním napadeném výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 156.869 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 – dále jen „“), přípustné.

Žalobce odkázal na četné nálezy Ústavního soudu a rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se rozhodování o nákladech řízení v případech, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Je přesvědčen, že odvolací soud se od nich neodchýlil.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na přípustnost dovolání usuzuje žalovaná z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva (na aplikaci ), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. . Zatímco ustanovení může být použito pouze v případě, je-li účastník částečně neúspěšný proto, že oproti znalci jinak odhadl výši plnění, v souzené věci byla důvodem neúspěchu žalobce skutečnost, že v žalobě jinak stanovil základ nároku (vycházel z jiného rozsahu prací, nežli pro něho vykonala). Měla mu proto být přiznána pouze poměrná náhrada nákladů řízení.

Podle , i když účastník měl ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že ustanovení může být aplikováno v případě, kdy je účastník částečně neúspěšný proto, že oproti znalci jinak odhadl výši plnění, nikoli však v případě, kdy důvodem jeho částečného neúspěchu je skutečnost, že v žalobě jinak stanovil základ nároku. V souzené věci tak mohlo být ustanovení aplikováno, jestliže žalobce ve své žalobě vycházel ze stejného rozsahu prací vykonaných žalovanou jako soudní znalec a jeho neúspěch byl dán toliko odlišným oceněním těchto prací. Naopak, pokud žalobce vycházel z jiného rozsahu prací vykonaných žalovanou, prostor pro aplikaci ustanovení dán nebude.

Žalovanou uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu se dané problematiky sice dotýkají, ale na skutkový stav souzené věci nedopadají. Žalovaná se snaží prosadit, že žalobce ve své žalobě nesprávně stanovil rozsah prací, které pro něho provedla. Závěr odvolacího soudu ovšem spočívá na zjištění, že nebyl nesprávně stanoven rozsah prací, nýbrž cena projektových dokumentací byla zjištěna jinak, tedy podle jiných kriterií pro výpočet ceny prací. Rozdíl požadovaného a přiznaného nároku žalobce se odvíjel od ceny za jednotlivé provedené práce, nespočíval tedy, jak dovozuje žalovaná, na nesprávně stanoveném rozsahu prací.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. ledna 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu