Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2886/2016

U S N E S E N Í

L. K.,

CLMT a. s.

,

se

sídlem v Jihlavě, 5. května 3315/10, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 60281308, zastoupenému Dr. et Mgr. Jiřím Taišlem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, PSČ 186 00, o zaplacení 1.976.505,86 Kč s příslušenstvím,

vedené u

Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2016, č. j. -305, takto:

I. Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje.

II. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2 října 2013, č. j. -204, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.976.505,86 Kč spolu s (ve výroku specifikovanými) úroky z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu části úroků z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně „v odvoláním napadeném rozsahu“ (tj. ve výrocích I. a III.) zrušil a věc vrátil (v tomto rozsahu) tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobce i žalovaný dovolání.

Žalovaný podáním ze dne 23. května 2016, doručeným soudu prvního stupně dne 24. května 2016, vzal své dovolání v plném rozsahu zpět. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného zastavil podle věty druhé , (dále též jen „“).

Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Jakkoliv dovolatel výslovně neuvádí, kterou otázku hmotného práva, na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí a jež dosud nebyla (podle názoru dovolatele) vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, má Nejvyšší soud posoudit, z obsahu dovolání lze dovodit, že touto otázkou (ve vztahu k níž dovolatel vymezuje předpoklad přípustnosti pod bodem II. dovolání), je otázka (ne)platnosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 16. července 2008 (dále jen „sporná smlouva“) [viz bod VII. dovolání].

Závěr odvolacího soudu, podle něhož sporná smlouva není neplatná pro neurčité vymezení předmětu smlouvy, je však v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu k výkladu , (dále jen „obč. zák.“), resp. k obč. zák. a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) o pravidlech výkladu právních úkonů, z níž se podává, že:

1) Základním principem výkladu smluv, reflektujícím autonomii smluvních stran v soukromoprávních vztazích a společenskou a hospodářskou funkci soukromoprávní smlouvy, je priorita výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný.

2) Závěr o neplatnosti právního úkonu pro jeho neurčitost či nesrozumitelnost je opodstatněn pouze tehdy, jestliže pochybnosti o jeho obsahu nelze odstranit ani výkladem za použití interpretačních pravidel stanovených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy též v § 266 obch. zák. Jinými slovy, teprve v případě, že pojmy použité k jazykovému vyjádření obsahu úkonu jsou natolik nejednoznačné či nejasné, že z nich nelze ani s přihlédnutím k vůli účastníků usuzovat na záměr, jenž měly naplnit, může být opodstatněn závěr o neurčitosti právního úkonu podle § 37 obč. zák. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou.

3) Postup upřednostňující výklad vedoucí k závěru o neplatnosti smlouvy je v rozporu s principy právního státu a tudíž ústavně nekonformní.

V judikatuře Nejvyššího soudu viz např. rozsudek ze dne 31. července 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 2, rozsudky ze dne 30. března 2000, sp. zn. , a ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. , uveřejněný pod čísly 35/2001 a 54/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. , ze dne 31. března 2010, sp. zn. , a ze dne 31. května 2016, sp. zn. , a v judikatuře Ústavního soudu např. nálezy ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , či ze dne 13. září 2016, sp. zn.; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu.

Jakkoliv lze přisvědčit dovolateli, že vymezení předmětu smlouvy by mohlo (a mělo) být učiněno přesněji, Nejvyšší soud nemá (při aplikaci pravidel o výkladu právních úkonů) pochybnosti o tom, že spornou smlouvou se žalovaný (jako obchodník s cennými papíry) zavázal poskytovat žalobci za úplatu zejména investiční služby vymezené v a b) , o podnikání na kapitálovém trhu.

Lze dodat, že uvedený závěr nevylučuje, že určitá ujednání sporné smlouvy mohou být neplatná pro rozpor s § 55 či § 56 obč. zák.; zda tomu tak je, posoudí – bude-li to potřebné pro rozhodnutí ve věci samé – soud prvního stupně.

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2017

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu