Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 132/2017

28 Cdo 132/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla, a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce JUDr. Ing. J. V., jako správce pozůstalosti po zůstavitelce A. V., zemřelé 23. 7. 2015, zastoupeného JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Havlíčkova 304, proti žalovanému M. U., zastoupenému JUDr. Evou Podstavkovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Pokratická 185, o osvobození od soudních poplatků, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2016, č. j. -376, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 5. května 2016, č. j. -368, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Dospěl k závěru, že žalovaný nesplňuje podmínky ani pro částečné osvobození, a je schopen soudní poplatek zaplatit, aniž by utrpěl citelnou a závažnou finanční újmu.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. června 2016, č. j. -376, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze zjištění, že žalovaný má jednak příjem z podnikání a jednak je poživatelem invalidního důchodu ve výši 5 103 Kč měsíčně, přičemž pracovně je omezen pouze ze 40 %. Žalovaný bydlí v nemovitosti, jíž je podílovým spoluvlastníkem, má úspory a vlastní osobní automobily, byť starší výroby. Úhrada soudního poplatku ve výši 13 996 Kč je ve finančních možnostech žalovaného, který má dostatečnou finanční hotovost k úhradě soudního poplatku. Pokud bude žalovaný se svým odvoláním úspěšný, bude mu přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobci. Dále vyslovil, že v případě poplatku za podané odvolání podle , o soudních poplatcích (dále jen , h“), nelze žádat o posečkání úhrady soudního poplatku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení a tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Vytýkal soudům obou stupňů, že nepřihlédly k tvrzením žalovaného ohledně jeho majetkové a sociální situace a nevypořádaly se ani s dalším majetkem žalovaného, zahrnujícím historický vozový park, a to vozy z roku 1989, 1997 a 2000. Je proti němu ze strany žalobce vedeno několik řízení, kdy žalobce požaduje nestandardní platby částek za bezdůvodné obohacení, spojené s užíváním pozemků žalovaným a nemá finanční prostředky na to, aby veškeré soudní poplatky uhradil. Tvrdil, že je omezen ze 40 % v rámci pracovních možností, je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, přesto mu soudy obou stupňů nepřiznaly možnost osvobození od soudních poplatků. Navrhl proto, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že vyhoví návrhu žalovaného na osvobození od platby soudních poplatků pro jeho nepříznivou sociální a zdravotní situaci.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání, které směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Z celého kontextu dovolání je seznatelné, že dovolatel nesouhlasí s právním posouzením podmínek pro jeho osvobození od soudních poplatků odvolacím soudem, který se měl odchýlit od judikatury dovolacího soudu.

Odvolací soud při hodnocení širších majetkových poměrů žadatele shledal, že má dostatečné prostředky, jež postačují k zaplacení soudního poplatku, neboť pobírá invalidní důchod, má příjmy z podnikání a disponuje na účtech také finanční hotovostí (krom toho je vlastníkem několika, byť starších automobilů), nemá žádnou vyživovací povinnost. Zohlednil výslovně i jeho zhoršený zdravotní stav spojený s částečnou invaliditou.

Pro posuzovanou věc se v obecné rovině jeví podstatnými závěry, které řešil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , v němž vyslovil, že účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí pro účastníka řízení stát překážkou přístupu k soudu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. , uveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

). Uvedené závěry měl odvolací soud zjevně na paměti, avšak nebyl důvod je aplikovat, neboť soud nezjistil natolik tíživou majetkovou situaci na straně žalovaného, a to na základě skutečností, které žalovaný sdělil soudu prostřednictvím prohlášení o majetkových poměrech, aby bylo možné jeho žádosti, byť zčásti vyhovět. Soud zjevně hodnotil širší majetkové a sociální poměry žalovaného a přihlédl též k jeho zdravotním omezením, tedy vyhověl požadavkům vysloveným např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , kde je ve smyslu kladen důraz právě na nutnost přihlížet k celkovým majetkovým poměrům žadatele, a to i ve spojení s výší soudního poplatku, čemuž odvolací soud také dostál (dále srov. např usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. ). Námitka žalovaného, že se měl dovolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soud, je tedy zjevně nedůvodná.

V dalším se polemika dovolatele zakládá především na tvrzeních nastiňujících odlišné pojetí skutkového stavu oproti zjištěním odvolacího soudu, kterými je však dovolací soud vázán, neboť jako pouze přezkumná instance není zákonem (srov. zejména a ) nadán k tomu, aby korigoval skutkové závěry soudů nalézacích. Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel svou argumentací nepoukázal na právní otázku, pro niž by bylo možno na dovolání pohlížet jako na přípustné ve smyslu , pročež je Nejvyšší soud postupem podle odmítl.Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. ledna 2017

Mgr. Miloš Pól

předseda senátu