Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1355/2016

25 Cdo 1355/2016

U S N E S E N Í

O. N.

Česká republika – Generální ředitelství Vězeňské služby

, se sídlem Praha 4, Soudní 1672/1a, zastoupená JUDr. Věrou Boudnou, advokátkou se sídlem Praha 1, Jakubská 2, o 3 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2015, č. j. -204, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. září 2014, č. j. -181, zamítl žalobu proti státu na náhradu škody 3 000 000 Kč požadované z důvodu, že v době, kdy žalobce vykonával trest odnětí svobody, mu vězeňská služba nezajistila všechna potřebná zdravotní vyšetření, a proto mu v letech 1997 - 2005 mu nebyl přiznán invalidní důchod. Soud shledal důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku, neboť uplynula dvouletá subjektivní i tříletá objektivní promlčecí doba podle § 106 obč. zák., jež počínala běžet každý jednotlivý měsíc, kdy žalobci muselo být jasné, že mu invalidní důchod není vyplácen. Žaloba byla podána 10. 3. 2011 až dlouho po uplynutí promlčecích dob. Protože v řízení nebyly zjištěny žádné závažné okolnosti, jež by žalobci bránily ve včasném podání žaloby, soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. února 2015, č. j. -204, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, shodně s ním uzavřel, že uplatněný nárok je promlčen, a s přihlédnutím k okolnostem na straně žalobce včetně jeho zdravotního stavu se ztotožnil s jeho závěrem, že nejde o nemravné jednání žalovaného, jímž by zneužil své právo vznést námitku promlčení. V tomto směru poukázal na řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, zabývajících se problematikou námitky promlčení ve vztahu k rozporu s dobrými mravy.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, zda v jeho případě byla námitka promlčení vznesena v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Je přesvědčen, že nebyly dostatečně vyhodnoceny důvody, proč neuplatnil nárok včas, a soudům vytýká, že nebyl proveden navržený důkaz týkající se jeho neschopnosti správně se orientovat. Uvádí, že nebyla dosud řešena otázka, jak nahlížet na námitku promlčení vznesenou v řízení, ve kterém se osoba trpící duševní poruchou s omezenou možností hájit svá práva, domáhá po uplynutí promlčecí doby svých nároků, a že soudy se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , 3 musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2015, č. j. -204, není podle přípustné.

Z obsahového hlediska podané dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti. V případě, že dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, konkrétně od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení vymezené právní otázky odvolací soud odchýlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , a ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. ). Dovolatel namítá odklon od ustálené judikatury, aniž by vůbec uvedl, která konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyla dle jeho názoru respektována. Ohledně právního institutu dobrých mravů a promlčení existuje bohatá judikatura Nejvyššího soudu, a to nejen obecně, ale i ve vztahu k rozporu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy v konkrétních případech. Ostatně soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí poukázaly na řadu rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, jež představují ustálenou judikaturu, a jejich posouzení dané věci po právní stránce respektuje obecné zásady zde uvedené. Je tedy zřejmé, že se nejedná o problematiku dosud judikatorně neřešenou.

Nehledě na obecnou formulaci otázky, z níž žalobce dovozuje přípustnost svého dovolání, nelze mu přisvědčit, že na právním posouzení této otázky spočívá napadené rozhodnutí (srov. , 3 ), jestliže uplatněná otázka vychází z jiného skutkového stavu, než na jakém spočívá napadené rozhodnutí. Jeho námitka, že odvolací soud nevzal dostatečně v úvahu jeho tvrzení o zdravotním postižení, se pak týká skutkové stránky věci, a ani námitka neprovedení navrženého důkazu, jež je v podstatě námitkou vady řízení, není způsobilá založit přípustnost dovolání ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2017

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu